Vesmír může zaniknout každým okamžikem, lidstvo si svůj zánik ani nestačí uvědomit

Vesmír se započal rozpínat ze singularity před miliardami let. Tento proces pokračuje. Jediná potíž je, že rozpínání nemůže pokračovat donekonečna, nebo ano? Pokud by se rychlost rozpínání snížila ke „kritické hodnotě", rozpínání by zcela ustalo, píše server Express. Náš vesmír by podlehl vlastní gravitaci a započal by se do sebe hroutit (The Big Crunch), až by se stlačil do původní singularity a možná by se velký třesk zopakoval a vše by se repetovalo podle stejného scénáře.

Možnost zhroucení do singularity nemusí být ovšem vývojem pozvolným. Vědci z Dánska matematicky modelovali superrychlý sled událostí. Fascinující je fakt, že se drasticky rychlý kolaps může odehrát v jakýkoli okamžik – tedy i tento. Prudká imploze do super-singularity by se řídila již jinými destruktivními (kataklyzmatickými) zákony fyziky, které jsou nyní modelovány ve snaze přiblížit se k jejich pochopení.

Dramaticky jiný by byl ovšem vývoj, kdyby rychlost rozpínání vesmíru přesáhla jinou kritickou hodnotu. Efekt gravitačních sil by se pak stal nevýznamným. Vesmír by se stával větším, a čím dále tím řidším a prázdnějším, až by se rozepnul do ztracena a zmizel by „do ničeho". Zkrátka by expandoval tak dlouho, až by nakonec nebyl. Proces řídnutí a pozvolného zanikání se jmenuje The Big Freeze. V rámci velkého zmrznutí by vyhasly všechny hvězdy. Byl by to poslední výkřik před pozvolným rozpuštěním do nebytí. Důležitým momentem je, že od dosažení specificky nízké míry hustoty, by už nevznikaly nové světy, nová slunce. Vzdálenosti by narostly tak, že by o sebe částice ani nezavadily, natož aby probíhaly jakékoli nové syntetické reakce.

Daily Express hovoří i o Big Ripu. Vesmír, pokud by expandoval stále větší a větší rychlostí, mohl by v jednom okamžik zaniknout doslova jakýmsi „velkým" potrháním. Vlastně by tu převážily odstředivé síly, které by nejenže nedaly vzniknout novým tělesům, ale díky nimž by se ty již existující rozpadly a byly rozmetány do prostoru.

Síla, která bude či je zodpovědná za jeden z ukázaných scénářů představuje dosud určité tajemství. Jde o tzv. „temnou" hmotu, která dle vědců vyplňuje vesmír ze 67%. Fyzika chování této hmoty nastartuje jeden z mechanismů konce. Buď se odehraje nezvratný úpadek a smrt kosmu, nebo se bude vesmír cyklicky obnovovat každým novým velkým třeskem. Dobrou zprávou je, že nikoho z naší generace tyto otázky vnímat „osobně" nemusí. I kdyby se odehrálo superrychlé zhroucení celého světa, bude to proces tak rychlý, že si žádná inteligentní bytost nestačí nic uvědomit.

Témata:  vesmir,  vědci