Zbraně, které budí hrůzu? Některé mohou zastřelit toho, kdo z nich vypálí

1) Chauchat

Noční můra francouzských vojáků za 1. světové války. Zbraň tak nespolehlivá, že se vojáci bouřili, když s ní měli sloužit. Chauchat byl jedním z prvních lehkých kulometů a měl úderným jednotkám v zákopové válce dodat účinnou palebnou sílu. Leč byl sešit horkou jehlou. Konstrukce nebyla domyšlená. Zbraň byla nestabilní a trefit s ní cíl byl malý zázrak. Po 300 – 400 výstřelech se zbraň přehřívala a začala se zasekávat. Drobné smítko prachu v mechanizmu znamenalo, že přestala střílet úplně.

Na výrobě zbraně se podílelo mnoho dodavatelů a součástky často nelícovaly. Největší problém byl se zásobníky. Ty vyráběla firma, která se před válkou specializovala na výrobu plechových hraček. Byly z příliš tenkého plechu a pružina v nich nebyla dost silná. Místo 30 nábojů je tak nabíjeli vojáci jen 15 a i přesto se kulomet díky jejich nespolehlivosti zasekl. Přesto byl kulomet značně rozšířen a dostal se do výzbroje osmnácti armád. Důvod? Byl velmi levný a Francie jimi navíc velmi ráda obdarovávala spojenecké země.

2) Taurus PT24/7

V roce 2004 přišla brazilská zbrojovka Taurus se zbrusu novou zbraní.  Taurus PT24/7 měla být velmi bezpečná. Měla zámek spouště, pojistku úderníku, pojistku proti samovolnému výstřelu a pojistku proti výstřelu při pádu. Taurus počítal, že to bude trhák v jeho nabídce a zákazníci se jen pohrnou. Zbraň si okamžitě objednal velmi prestižní zákazník – brazilská policie. A to plných 98 000 kusů. Brzy se však ukázalo, že i přes všechny bezpečnostní prvky při pádu pistole vystřelí.  Samovolně ale střílela bez stlačení spouště, i když byl jen v hlavni náboj. Policie všechny pistole z výzbroje stáhla a Taurus musel zákazníkům vyplatit 39 milionů dolarů a upravit konstrukci své „pýchy“. Od roku 2017 není zbraň v nabídce firmy.

3) Blaser R93

O Blaseru R93 se můžeme na stránkách jednoho z prodejců dočíst, že se jedná o „opakovací kulovnice pro opravdového střelce s úžasným vzhledem a nepředstavitelnou přesností.“ Je to nepochybně pravda. Zbraň je výkonná, má výbornou přesnost a vysokou rychlost palby. V čem je tedy problém? Zbraň někdy po výstřelu odpálí přímotažný závěr do obličeje střelce. Firma tvrdila, že se tak stává, pouze pokud se používá podomácku vyrobené střelivo. To však bylo vyvráceno. Od roku 2016 se R93 nevyrábí.

4) Winchester Model 1911

Winchester Model 1911 byla jednou z prvních opakovacích brokovnic známých u nás také jako pumpy.  Zbraň to byla nepochybně revoluční, ale jako každá novinka měla svoje mouchy. V případě Modelu 1911 to byly náboje. Brokové náboje byly v té době z papíru a často se deformovali. Aby střelec mohl zbraň dále používat, musel poškozený náboj vytáhnout. Mnozí to řešili tak, že zbraň pažbou opřeli o zem, otevřeli závěr a snažili se náboj vyjmout. Problém byl v tom, že hlaveň jim při tom mířila přímo do obličeje. A protože zbraň neměla téměř žádné bezpečnostní prvky, výsledky se brzy dostavily. Zbraň dostala přezdívku Widowmaker tedy výrobce vdov. Winchester ji vyráběl v letech 1911 až 1925 a bylo jich vyrobeno 83000 kusů. Naposledy jedna z nich málem vyrobila vdovu v roce 2005, kdy se při neopatrném zacházení s jednou z nich zranili rovnou čtyři muži.

5) Nambu typ 94

Asi nejhorší armádní pistole zavedená do výzbroje jakékoliv armády. Japonská armáda v roce 1934 hledala malou zbraň pro letce a posádky tanků. Volba k její smůle padla na Nambu typ 94, která v sobě spojovala všechny nejhorší vlastnosti, kterou může zbraň mít. Byla složitá, a pokud se jí voják rozhodl vyčistit, musel si vyhradit alespoň hodinku času. Pokud naprosto přesně zbraň nesložil zpátky, byla k ničemu. Zbraň měla ráži pouhých 8 milimetrů, náboj byl nevýkonný a měl malou průraznou sílu. Takže pokud již se voják trefil do nepřítele, ten si toho na větší vzdálenost nemusel ani všimnout.

Zásobník byl pouze na šest nábojů. Po vystřelení posledního náboje se ve zbrani zasekl a vytáhnout jej z ní trvalo dlouho a vyžadovalo značnou fyzickou sílu. Pojistka byla prakticky k ničemu, protože, výstužná lišta, kterou mají jiné zbraně ukrytu uvnitř, z Nambu vyčnívala na povrch. Pří zaškobrtnutí o ni během pohybu v tanku či letadle nebo při špatném uchopení, zbraň samovolně vystřelila. Japonci jich vyrobili kolem 73000 a s koncem války se kvalita ještě zhoršovala. Dnes je ceněným sběratelským kouskem.   

6) Sten Gun

Legendární britský samopal Sten, kterého bylo vyrobeno 3,7 milionu kusů, vydržel ve výzbroji britské armády od roku 1940 do roku 1960 a ještě dnes se objevuje na mnoha a bojištích a noční můra střelce? Ano. První série zbraně byly naprosto nespolehlivé a ve strašném technickém provedení. Sten byl vyvinut jako co nejjednodušší zbraň. Některé verze měly jen 47 součástek. Vedle zbrojovky v Enfieldu byly masově vyráběny v mnoha malých továrnách a dílnách po celé Velké Británii. A kvalita nebyla valná.

Vzhledem ke vzhledu zbraně a technologie její konstrukce (základ byly dvě svařené trubky) si od vojáků zbraň vysloužila přezdívky jako „Lešenářova pomsta“, „Instalatérova noční můra“, „Instalatérův potrat“ nebo „Stench Gun“ (volně Smrdící zbraň). Pokud zbraň spadla, buď samovolně vystřelila, nebo přestala střílet úplně.  Přepínač mezi automatickou střelbou a jednou ranou často fungoval opačně. Zbraň byla nespolehlivá a často se v boji zasekávala. O tom se ostatně na vlastní kůži přesvědčil Jozef Gabčík, kterému se jeho Sten Gun zasekl při atentátu na Reinharda Heydricha.

Témata:  zbraně,  USA,  Německo