Internet je plný špiclů, co o vás chtějí vědět vše! Huawei je jen špička ledovce

Leč jsou to jen a pouze čínské technologie, které se snaží získat o nás tajné nebo intimní informace? Rozhodně ne! V každém softwaru nebo hardwaru se najdou drobné chyby a zadní vrátka, které dovolují, pokud je někdo objeví nebo dokonce vytvoří, sledovat koncového uživatele. Skutečným mistrem se stala v tomto oboru americká Národní bezpečnostní agentura (NSA). Její program PRISM (hranol) je podle údajů, které se podařilo před šesti léty z agentury vynést Edwardu Snowdenovi, neuvěřitelně výkonný.

Již tehdy dokázala agentura denně zachytit po celém světě okolo 200 milionů SMS zpráv, sledovala přes 100 000 počítačů v zemích mimo USA, denně uložila a zanalyzovala 1,7 miliardy e-mailů a každý měsíc vytvořila v průměru 181 milionů nových záznamů. Vše probíhalo podle amerických zákonů naprosto legálně. NSA totiž sbírala data pouze o občanech cizích států a nemusela se proto ptát amerických soudů. Pod nehty se ji ovšem dostaly informace i o amerických občanech, pokud se sledovanými komunikovali.

V hledáčku NSA byli zvláště politici, a to i ze spojeneckých zemí, a to s plným vědomím prezidenta USA. Barack Obama tak měl nařídit vytvořit podrobnou a rozsáhlou složku na kancléřku Angelu Merkelovou. Odposlouchávání mělo probíhat přímo z americké ambasády. Vedle Merkelové bylo odposloucháváno i několik premiérů Británie, italský premiér Silvio Berlusconi, řada představitelů EU nebo generální tajemník OSN.  Je příznačné, že vyšetřování odposlouchání kancléřky bylo pro nedostatek důkazů v roce 2015 odloženo.

Jak to, že je NSA ve svých snahách tak úspěšná? Odpověď je jednoduchá. Navázala totiž spolupráci s největšími americkými technologickými firmami jako je Microsoft, Google, Apple, Facebook nebo YouTube. NSA tak mohla stahovat citlivá data rovnou z jejich serverů. To je ovšem jen špička ledovce. Toho, co s daty technologičtí giganti dělají je daleko více. Vloni se díky uniklým interním dokumentům provalila spolupráce Facebooku a firmy Oxford Analytica. Firma sbírala a analyzovala data a příspěvky na populární sociální síti a tyto analýzy prodávala třetím stranám, včetně politických stran. I přes sliby Marka Zuckerberga EU a americké vládě, firma přiznala, že nebude schopna do budoucna s tímto sběrem skončit.

Kdo se pokouší sbírat naše data a získávat tajné informace ovšem nejsou jen Američané a velké firmy. Velký kybernetický špionážní program s velmi schopnými hackery má Rusko, kterému se již mnohokrát pomocí nich podařilo proniknout k nejtajnějším informacím nejen Pentagonu, ale i EU. Američané varovali také před programy ruské firmy Kaspersky. Podobný program má i „zaostalá“ KLDR. Té se podařil v roce 2013 husarský kousek. Její hackeři, v odplatě za film Interview, který zesměšňoval vůdce KLDR Kim Čong-un, pronikli na servery firmy Sony. Z nich ukradli a zveřejnili řadu interních dokumentů.

O sledování nejen protivníků ale i spojenců se ovšem pokouší i jiné země. Je velmi málo známo, že odposlouchávací stanice proti USA mají v Karibiku ve společném projektu i Němci a Francouzi. Obě země se snaží také vybudovat malé hackerské impérium. Vraťme se ovšem k Číně a Huawei.  Husarský kousek se podařil čínské rozvědce ve spolupráci s touto firmou. Huawei se v roce 2012 podařilo vyhrát zakázku na vytvoření počítačové sítě v budově Africké unie v etiopské Addis Abebě. Jak se v roce 2017 ukázalo, každou noc systém odesílal veškerá data, která byla přes den v Africe uložena, na anonymní servery do Číny.

Jak je vidět, celosvětová špionážní a smiřovací hra na síti není zase tak černobílá, jak by se zdálo. Tak jako se Západ brání technologiím ZTE a Huawei, tak Čína v roce 2010 vykázala ze svého území vyhledávač Google a na jejím území nefunguje ani Facebook. Bohužel, pro nás, jako obyčejné smrtelníky, vykázat všechny internetové giganty ze svého života není tak jednoduché. Mobilní telefony mají jejich operační systémy. Stejně tak jako naše počítače. A vrátit se k mechanickým psacím strojům, tak jak to udělaly některé firmy a úřady v Rusku se nám asi už nebude chtít. Musíme tedy spoléhat na stát, že podobnému sběru dat a šmírování zabrání. Ovšem je otázka, zda to skutečně bude chtít udělat.     

Témata:  Huawei,  internet,  špionáž,  NSA ,  Angela Merkelová