reklama

S ohledem na nynější úspěchy NASA při výzkumu Marsu můžou její dvě desetiletí staré peripetie působit až komicky. Když na začátku roku 1999 vyrazila na svou cestu druhá ze sond programu Mars Surveyor ´98, inženýři ještě zdaleka netušili, jakým neúspěchem tato mise skončí.

Tehdejší americké sondy měly studovat počasí, klima a atmosféru Marsu. Jako první odstartoval na začátku prosince 1998 Mars Climate Orbiter, 3. ledna 1999 jej pak následoval Mars Polar Lander.

Tou dobou zůstávala na oběžné dráze Marsu již dávno nefunkční sonda Mariner 9, která v 70. letech pořídila více než 7 tisíc snímků rudé planety. Na povrchu se rovněž nacházely vyřazené sondy programu Viking, které pracovaly do počátku 80. let.

V poslední dekádě 20. století se NASA znovu upnula k průzkumu Marsu. Zatímco sonda Global Surveyor přinesla obrovský úspěch a data posílala na Zemi téměř 10 let, Pathfinder fungoval jen něco přes dva měsíce. Program Mars Surveyor z přelomu let 1998 a 1999 měl navázat na první z nich.

Climate Orbiter dorazil k Marsu po desetiměsíčním letu, v jehož průběhu došlo k pěti korekčním manévrům, 23. září 1999. Sonda tam přesně na 16 minut a 23 sekund zažehla svůj motor, tím se však z pohledu ze Země dostala do zákrytu rudé planety. NASA tak ztratila s Orbiterem kontakt.

Pozdější vyšetřování ukázalo, že za vším stála softwarová chyba. Společnosti Lockhead a NASA totiž při výpočtu trajektorie používaly jiné jednotky. Sonda v tamní řídké atmosféře shořela již 80 až 90 km před dosažením povrchu.

3. prosince 1999 po jedenáctiměsíčním letu dorazil k planetě i Polar Lander. Sonda úspěšně zahájila třicetiminutový korekční manévr, ale po jejím vstupu do atmosféry Marsu došlo ke ztrátě spojení. Příčiny jejího selhání jsou dodnes nejasné, Polar Lander se pravděpodobně roztříštil o povrch rudé planety.

Mise Mars Surveyor ´98 tedy skončila pro NASA fiaskem. Další úspěchy tak přišly až v novém tisíciletí, v současnosti jde především o robotickou sondu InSight, která na povrchu Marsu přistála 26. listopadu 2018.