Po i. světové válce byl německý průmysl a vývoj značně omezen Versaillskou smlouvou. Ta Německu zakazovala i vyvíjet a vyrábět velká letadla. Němci se však naučili mezinárodní sankce dokonale obcházet, a proto se v roce 1925 mohli pustit do stavby největšího dopravního letadla na světě. Létající člun Dornier Do X měl být první linkovým letounem schopným spojit Ameriku s Evropu. Vše však skončilo neslavně.
Stavbou obřího letadla pověřilo konstruktéra Clauda Dorniera německé ministerstvo dopravy, které také vše financovalo. Letadlo ovšem ve všech směrech překračovalo mantinely určené Versaillskou smlouvou. Němci vše vyřešili elegantně. Konstrukční kancelář i se závodem se přemístili do vesnice Altenrhein na švýcarské straně Bodamského jezera, kde mohl vývoj a stavba letadla probíhat zcela nerušeně. Stavba prvního kusu se táhla a stroj vzlétl až 29. července 1929.
Na svoji dobu se jednalo o skutečného obra nebes. Na délku měl stroj 40 metrů a rozpětí bylo 48 metrů. Trup letadla byl z duralu. Prázdný stroj vážil 28 tun a plně naložen až 58 tun. Dolet byl 1700 kilometrů a maximální rychlost 211 kilometrů. Stroj pohánělo 12 motorů Curtiss V-1570, každý o výkonu 610 koní, které byly umístěny po dvou v šesti gondolách nad křídlem. Členové posádky, kterou tvořilo dvanáct osob, se mezi sebou dorozumívali interním telefonním systémem a k dispozici měl stroj i vysílačku, což v té době nebylo v letadlech pravidlem.
Stroj měl tři paluby. Na hlavní palubě mohl převážet na krátké trasy 100 cestujících a na dlouhé trasy 66 pasažérů. Pro ně byl na palubě připraven největší luxus srovnatelný s tehdejšími transatlantickými parníky. Stroj měl jídelnu, kuřárnu, bar, vlastní kuchyň a koupelnu. Vše bylo poháněno elektřinou. Na noc bylo možno upravit sedadla na lůžka. Na horní palubě se nacházela pilotní kabina, radiová místnost, řídící místnost motorů a navigační kabina. V dolní palubě bylo 9 vodotěsných přepážek palivové nádrže a místo pro náklad.
Při výročním 70. testovacím letu provedl Dornier poměrně nebezpečný kousek. Chtěl dokázat kritikům, že jeho stroj má skutečně smysl a může být rentabilní. Dne 21. října 1929 se proto do prototypu doslova narvalo 169 lidí, což stroji vyneslo rekord, který byl překonán až po 20 letech. Přesto kritika sílila. Pro mnohé úředníky byl stroj jen plýtváním penězi s nejistým výsledkem. Navíc se ukazovalo, že Do X trpí celou řadou dětských nemocí a jeho provoz provázela řada poruch. Ke všemu zlému se přidalo i to, že vypukla Velká hospodářská krize, a o stroj přestal být zájem. Jediným zákazníkem se tak stala Itálie, která odebrala dva stroje.
V rámci boje o záchranu celého projektu se rozhodli jeho představitelé k dalšímu riskantnímu kroku. Stroj měl přeletět Atlantik a pokusit se získat v Americe nové zákazníky. Dobrodružný let začal 3. listopadu 1930 z Friedrichshafenu. Letadlo pokračovalo přes Nizozemí, Anglii, Francii, Španělsko do Portugalska, kde při přistání v Lisabonu shořelo stroji celé levé křídlo. Pokračovat v letu mohlo až po šesti týdnech. Po letu kolem Afriky a po mezipřistání na Kapverdách 5. června 1931 stroj přistál Natalu v Brazílii. Cíl své cesty, New York, dosáhl Dornier 5. srpna 1931, tedy po téměř desíti měsících cesty.
V tu dobu již Velká krize udeřila na plno. Stroj devět měsíců prováděl nad New Yorkem propagační lety, ale žádný zájemce o jeho nákup se nenašel. Dne 21. května 1932 Dornier Do X odstartoval z New Yorku a přes Newfoundland a Azory se vrátil do Německa, kde přistál na jezeře Müggelsee u Berlína, kde jej přivítalo 200 000 lidí. To však již byla labutí píseň obřího letadla. V roce 1933 jej převzala Lufthansa, která s ním plánovala provádět propagační lety po severoněmeckých přístavech. Stroj měl navštívit i Vídeň, Budapešť a Istanbul. Po devíti dnech však celá cesta skončila, když se po tvrdém přistání v Pasově odtrhla záď stroje.
Dornier Do X se v Německu do vzduchu dostal až v roce 1936, kdy stroj během olympiády kroužil nad městem. Poté se stal středem nového německého leteckého muzea. Italské stroje mezitím stihly podobné nehody jako jejich německého kolegu a v roce 1937 byly sešrotovány. Ani první Dornier jako muzejní exponát neměl šťastný konec. V roce 1943 bylo bombardováním RAF zasaženo i muzeum, ve kterém byl stroj uložen. Několik jeho trosek bylo poté odvezeno do firemního muzea firmy Dornier, kde jsou k spatření dosud.
Dornier Do X byl vrcholem letecké techniky druhé poloviny 20. let a nepochybně by po odstranění a doladění technických bolístek byl naprosto převratným strojem na tehdejším nebi. Bohužel Velká hospodářská krize stroji po ekonomické stránce naprosto zlámala vaz. Přesto je Dornier Do X důležitým mezníkem v dějinách letectví. Dokázal, že transatlantická doprava je možná a má budoucnost.
Témata: Dornier Do X, letectví a letadla, doprava, letecká nákladní doprava, letectví
