Meziválečný československý zbrojní průmysl byl na skutečně vysoké úrovni, což dokazuje i rozsah výrobků, které naši zbrojíři nabízeli. Mezi skutečné kuriozity patřila i obrněná drezína Tatra T18. Přestože se jednalo konstrukci značně problematickou, její historie byla dlouhá a využívaly ji dokonce tři armády.
Drezína Tatra T 18 vznikla v roce 1926 na požadavek polské armády, která hledala průzkumný prostředek pro své pancéřové vlaky. Tatra tehdy právě začala vyrábět drezínu T 14, která patřila mezi nejmodernější na světě a ve výrobě zůstala až do roku 1968. Délka drezíny byla 3350 milimetrů, šířka 1750 milimetrů a výška 2140 milimetrů. Pancéřování bylo 8 milimetrů a podlaha, tvořená jednou pancéřovou deskou měla 5 milimetrů.
Výzbroj v otočné věži tvořily buď dva kulomety Maxim MG08 nebo u československé verze kulomet vz.7/24 tedy původně rakousko-uherský Schwarzlose vz. 7/12. Posádka měla tři muže. Dva řidiči, kteří seděli zády k sobě a velitel/střelec ovládající obě zbraně. Pohon drezíny zajišťoval benzínový motor T 12 o výkonu 13 koní.
Maximální rychlost měla být 45 kilometrů v hodině. Zásoba paliva byla 80 litrů benzínu, díky čemuž měla drezína operační rádius 800 kilometrů. Specialitou drezíny bylo, že mohl být změněn rozchod kol a drezína mohla být použita na různých typech drah.
V tatrovce bylo vyrobeno 6 kusů. Dalších devět podvozků si Poláci chtěli upravit sami. Jednu drezínu pak odebrala československá armáda a provozovala ji v Milovicích. Testy nového bojového prostředku však polskou armádu zklamaly. Na železničním polygonu v Jablonem drezína dokázala vyvinout maximální rychlost pouze na rovině a příliš dlouho ji trvalo, než zrychlila na požadovanou rychlost. Poláci přemýšleli nad výměnou motoru T 12 za výkonnější, ale ukázalo se to jako nemožné. Drezína byla konstruována přesně na tatrovácký motor.
Od poloviny 30. let byly Tatry v Polsku vyřazeny ze služby a převedeny do zálohy. V roce 1939 však byly znovu uvedeny do provozu a sloužily jako průzkumné stroje pro pancéřové vlaky 13 Generał Sosnkowski a 15 Śmierc. Některé byly zničeny 10. září 1939 při bombardování. Zbytek padl do rukou Wehrmachtu. Ten již půl roku předtím zabavil jedinou československou T 18 v Milovicích.
Kariéru T 18 ovšem ještě neskončila. Wehrmacht využil unikátní vlastnost drezíny se změnou rozchodu. Vzhledem k tomu, že Sovětský svaz měl jiný rozvor kolejnic, do boje v rámci operace Barbarossa musely i stařičké drezíny československé konstrukce. Stroje se staly součástí Panzerzugů 1 a 7. Po strojích v ruských pláních brzy veškeré stopy mizí.
Do dnes se bohužel žádná drezína Tatra T 18 nezachovala. Jednalo se nepochybně o zajímavý bojový prostředek a důkaz vyspělosti našeho meziválečného zbrojního průmyslu. I přesto, že nedosahoval špičkových výkonů, délka služby dokazuje, že drezína byla výjimečně kvalitní konstrukce a výroby.
Témata: obrněná drezína Tatra T18, vlaky, II. světová válka, Československo, Polsko, zbraně
