Před 2. světovou válkou byly co největší bitevní lodě chloubou a pýchou námořnictev. Dokonce se pod nich posuzovala jejich síla. Soutěž o největší bitevní loď na celé čáře vyhráli Japonci. Ukázalo se však, že v době, kdy z nebe hrozí nebezpečí bombardérů a torpédových letounů a mořským hloubkám vládnou ponorky, je i největší bitevní loď naprosto bezbranná a k ničemu.
Přestože Japonsko bylo omezeno Londýnskou námořní smlouvou z roku 1930, která zakazovala stavbu bitevních lodí do roku 1937, pilně se na vypovězení smlouvy chystalo. První návrhy super bitevníku byly hotovy už v roce 1934. Jakmile 1. května 1937 padla veškerá omezení spustila admiralita v přísném utajení stavbu.
Jamato, jak byla loď pojmenovaná, bylo archaické označení Japonska. V moderním znakovém přepisu také znamená „velká harmonie“. Již jen jméno mělo symbolizovat výlučnost lodi a země, pod jejíž vlajkou pluje. A bylo tomu tak. Na délku mělo monstrum 263 metrů a na šířku 38,9 metru.
Výtlak prázdné lodi byl 68 200 tun a maximální 72 000 tun. Loď dokázala vyvinout maximální rychlost 30 uzlů (50 kilometrů v hodině). Při ekonomické rychlosti 16 uzlů (30 kilometrů v hodině) byl její akční rádius 13 300 kilometrů. Pancéřování bylo ohromné. Na věžích dosahovalo 650 milimetrů, paluba měla 200 milimetrů a boky 410 milimetrů. Dokonce i komín měl pancéřovou výztuhu o síle 380 milimetrů.
Jádrem výzbroje bylo devět námořních kanónů ráže 460 milimetrů s maximálním dostřelem 42 kilometrů. Ty dosud drží rekord. Žádnou větší ráži dosud žádná jiná námořní loď nenesla. Jeden granát vážil 1460 kilogramů a k jeho odpálení bylo potřeba 330 kilogramů střelného materiálu.
To ovšem také přineslo před konstruktéry nebývalé problémy. Při výstřelu byla tlaková vlna tak silná, že byla schopná na 50 metrů omráčit člověka a smetla vše z paluby. Konstruktéři v zádi vytvořili „kapsy“, kde byly ukryty záchranné čluny a další materiál nutný pro použití na palubě. Při střelbě z čtyřistašedesátek loď musela také zpomalit, neboť ji jinak hrozilo poškození.
Vedle toho měla Jamato ještě 12 děl ráže 155 milimetrů. Protiletadlová obrana byla po celou válku systematicky posilována, takže v roce 1945 nesla loď 12 protileteckých dvoj kanónů ráže 127 milimetrů a 147 automatických kanónů ráže 25 milimetrů. Většina těchto zbraní byla uzavřených palebných pozicích, aby nebyla vyřazena palbou hlavních zbraní. Protiletadlová munice „san-šiki“ byla vyrobena dokonce i pro děla ráže 460 milimetrů. Ty se ovšem později v boji ukázala naprosto neúčinná.
Pro stavbu Jamato musely být speciálně upraveny loděnice v Kure. Vedle prohloubení doku a posílení jeřábů musela být postavena speciální loď Kašino o výtlaku 10 360 tun, která sloužila k dopravě hlavní ráže 460 milimetrů k rozestavěné lodi. Obrovské bylo i utajení celé stavby lodi. Kolem loděnic vedla železniční trať. Všechny vlaky byly vybaveny neprodyšnými roletami, které průvodčí před průjezdem kolem stavby stáhl a hlídal, aby je někdo neodstranil. Nad celou stavbou byla natažena sisalová lana, která měla zabránit letecké špionáži. Z důvodu utajení se nekonala ani obvyklá slavnost při spuštění lodi na vodu v srpnu 1940.
Japonské námořnictvo počítalo, že bude mít do roku 1945 ve výzbroji celkem pět gigantů třídy Jamato. Vše však bylo nakonec jinak. Jako bitevní byly dokončeny jen dvě lodě – Jamato a Musaši. Šinano byla dostavěna jako letadlová loď. Při testech v Tokijském zálivu v roce 1944 byla potopena americkou ponorkou. Čtvrtá, nepojmenovaná jednotka, byla dokončena ze 30 %, ale v roce 1943 byla rozebrána. Stavba páté lodi nebyla ani zahájena. Monstra ztratila totiž veškerý smysl a pro námořnictvo se staly spíše přítěží.
Poprvé měla Jamato prokázat své schopnosti při bitvě u Midway v roce 1942, kdy byla dokonce vlajkou lodí admirála Isakoru Jamamota. Loď se však k boji ani nepřiblížila a hlavní boj se odehrál mezi letadlovými loděmi. Další dva roky se loď spolu s Musaši toulala po přístavech zmenšujícího se japonského impéria. Japonské velení mělo strach ze ztráty obou lodí, které stále ještě považovalo za jádro flotily. Při těchto toulkách se málem obě bitevní lodě staly obětmi číhajících amerických ponorek.
Do ostré akce se Jamato a Musaši dostaly teprve v říjnu 1944, kdy se japonské námořní velení rozhodlo rozdrtit v zálivu Leyte americké námořnictvo. Bitva pro Japonce skončila katastrofou a stálo je zbytek flotily. Mezi ztracenými loděmi byla i Musaši. Ta byla 24. října 1944 napadena letadly z amerických letadlových lodí, které si z ní doslova udělala cvičný cíl. Loď byla zasažena 17 bombami a 19 torpédy. Z 2300 mužů posádky zahynulo 1000 námořníků.
Poslední plavba Jamato vyjadřovala šílenství a zoufalství, které tehdy císařství vládlo. Po vylodění Američanů na Okinawě se velení rozhodlo spustit operaci Ten-gó (Nebesa). Svaz tvořený Jamato, dvěma křižníky a osmi torpédoborci se měl probojovat až k ostrovu. Jamato měla zničit co nejvíc lodí protivníka. Poté měla najet na mělčinu a sloužit jako gigantická pobřežní pevnost. S tímto úkolem skutečně flotila vyplula 6. dubna k břehům Okinawy.
Operace byla ovšem již z počátku prozrazena, když Jamato spatřily dvě hlídkující americké ponorky, které upozornily americké námořní síly. O den později, 7. dubna 1944, se na svaz vrhlo postupně 400 amerických letadel. Pro Japonce, kteří neměli žádné letecké krytí, to byl čistý masakr. Byly potopeny oba křižníky a čtyři torpédoborce.
Vrcholem zkázy bylo potopení Jamato. Ta vzdorovala dvě hodiny. Ke dnu klesla teprve po zásahu osmi pum a dvanácti torpéd. Již pod hladinou došlo k výbuchu muničního skladu nešťastné lodi. Hřib výbuchu dosáhl 6000 metrů a byl vidět na 200 kilometrů. Z 2500 námořníků, kteří se nacházeli na palubě bylo zachráněno jen 269 mužů. Američané přišli o pouhých deset letadel.
Tak skončil příběh největších bitevní lodí dějin. Místo vládkyň oceánu se z nich stala štvaná bezbranná zvěř. Cena jedné jednotky byla 250 000 897 jenů. Místo Jamato mohly být postaveny 2 až 3 těžké letadlové lodě, které mohly mít v bojích například u Midway v roce 1942 skutečně rozhodující vliv. Jamato a Musaši byly pro japonské námořnictvo přítěží, se kterou si nevědělo rady. Jejich smutný konec byl i koncem bitevních lodí.
Témata: bitevní loď Jamato, II. světová válka, námořnictvo, Japonská armáda, Japonsko, ponorky, historie
