1. světová válka sebou přinesla řadu nových zbraní. Jednou z nich byl i tank. Zatímco první z nich, například britsky Mark I nebo francouzský Schneider CA1, byla monstra s mnoha muži v posádce, brzy se objevil tank, který předurčil konstrukci všech nových tanků. A asi vás překvapí, že o Renault FT neměla francouzská armáda vůbec zájem.
Původní strategie tanků tvrdila, že stroje mají prolomit linie nepřítele ve spolupráci s pěchotou, které postupovala s nimi. Koncepce Renaultu FT naopak počítala s nasazením velkého počtu středních nebo lehkých tanků, které by nepřítele převálcovat, umlčet jeho kulometná hnízda a pěchota by pouze zajistila dobyté území. Tuto strategii vypracoval plukovník Jean Estienne.
Francouzský generální štáb se tomuto konceptu nejprve bránil. Technika nebyla tak pokročilá, aby lehké stroje mohly nést těžké zbraně. Navíc se generálové obávali, že by lehké stroje mohly jednoduše v zemi nikoho uvíznout a stát se snadnou kořistí nepřítele. Na konci roku 1916 se však nechalo velení přesvědčit a začal vývoj legendy. Už o několik měsíců později sjely z výrobních pásů nové stroje. Označení FT bylo abecední tovární pořadí typu, nikoliv zkratka Faible Tonnage (Lehká váha) jak se často tvrdí.
Renault FT byl na tehdejší dobu mezi tanky drobek. Na délku měřil pouze 5 metrů, na šířku 1,74 metru a na výšku 2,07 metru. Hmotnost FT byla 6,5 tuny. Aby snadněji projížděl po bitevním poli a přejížděl přes okopy, stroj dostal na záď ližinu, které vojáci přezdívali ohon. Pancéřování bylo na většině stroje 16 milimetrů, dno a strop měl 8 milimetrů. Díky tomu tank dokázal odolat palbě z kulometu.
Stroj poháněl čtyřválcový motor Renault o výkonu 18 koní. Maximální rychlost tanku byla 8 kilometrů v hodině. Spotřeba byla 160 litrů benzínu na 100 kilometrů. Čerpadla benzinu a oleje byla pod tlakem a motor mohl pracovat i při nejstrmějším stoupání.
Přelomová byla ovšem koncepce celého vozu. Renault FT měl posádku pouze dvou mužů. Řidiče, který seděl v trupu, a velitele a zároveň střelce nabíječe a mířiče, který stál nebo seděl na popruhu za řidičem a ovládal otočnou věž. Ta šla otočit pouze o 360 stupňů. Tento design mají tanky dodnes. Motor vydával takový hluk, že se velitel a řidič museli dorozumívat pouze posunky nebo údery do přilby a kopy. Ke komunikaci mezi tanky se používaly praporky a vyšší velitelé mohli poslat se vzkazem i holuba. Existovala i spojovací verze beze zbraně s vysílačkou a tříčlennou posádkou.
Tank mohl být vybaven kanónem ráže 37 milimetrů Puteaux SA18 L / 21 se zásobou 225 kusů munice nebo kulometem Hotchkiss ráže 8 milimetrů a 4800 náboji. Nová konstrukce měla své nevýhody. V první řadě měl motor nedostatečné chlazení a přehříval se. V tanku bylo kvůli tomu také obrovské vedro. Řízení bylo velmi tuhé a vozidlo mohl řídit opravdu jen silný muž. Díky vysoko posazenému těžišti mělo vozidlo tendence se převracet.
Poprvé byl tank použit 31. května 1918 během třetí bitvy na Aisně. Do příměří 11. listopadu 1918 se Renault FT stal páteří francouzských tankových vojsk. Díky tomu se stal jedním ze symbolů francouzského vítězství. Celkem bylo vyrobeno 3728 kusů tanku FT. Tři pětiny z nich byly vybaveny kulometem. 188 strojů bylo vyrobeno jako spojovací s posádkou tří mužů, které byly vybaveny rádiem. Na začátku 30. let bylo 1580 strojů modernizováno. Dostaly nové motory a byly přezbrojeny na kulomet MAC31 7,5 milimetru.
Výroba tanku neprobíhala jen ve Francii. V USA a Kanadě bylo vyrobeno 990 kusů pod názvem M1917. V Itálii byl Renault FT vyráběn jako Fiat 3000. Vyrobeno bylo na 140 kusů. V Sovětském svazu pak byl FT upraven pro místní podmínky a pojmenován Russkij Reno. Bylo jich vyrobeno 118.
Francouzi zmenšovali po válce svoji armádu a chtěli se svých tanku zbavit. Prodávali je tedy po celém světě. Mezi zákazníky bylo nejen Švýcarsko, Polsko, Rumunsko, Turecko, ale i takové exotické země jako Írán, Brazílie, Afghánistán, Japonsko nebo Filipíny.
Renaulty FT měla ve výzbroji i československá armáda. Ta dokonce uvažovala o koupi 70 strojů a licence na výrobu. Ze všeho však sešlo. Československo koupilo jen sedm tanků za 1 230 000 Kč. Tři byly vybavené kulometem, tři s kanónem a jeden byl spojovací. Tanky FT se staly prvními tanky ve výzbroji naší armády a byly základem nejen pro naše tanková vojska, ale i pro naši tankovou konstrukci. Stroje přežily nejen celou první republiku, ba i okupaci. Bohužel záhy po ní skončily v hutích.
Renaulty FT se zúčastnily všech důležitých konfliktů 20 a 30. let 20. století včetně Španělské občanské války a Zimní války mezi SSSR a Finskem. Ještě na začátku 2. světové války jich měla francouzská armáda ve výzbroji 2850. Jen kolem tisíce z nich bylo nepojízdných a odzbrojených. Po pádu Francie jich na 1700 do výzbroje zařadil i Wehrmacht. Němci je využívali především při strážní službě ve městech nebo na letištích. Mnoho z nich zakopali do země a používali je jako střelecká hnízda.
Poslední bojové vystoupení Renault FT oficiálně zažil za Izraelské války za nezávislost v roce 1948. Pravdou ovšem je, že Renaulty ještě v 80. letech sloužily během války v Afghánistánu jako zátarasy či zakopané jako místa odporu. Posledních čtyř se v roce 2003 zmocnili Američané. Renault FT, tank, který se stal vzorem pro všechny další tanky, se stal zároveň nejdéle sloužícím strojem ve své kategorii.
Témata: Renault FT nalezený v roce 2003 v Kabulu, I. světová válka, tanky, Armáda Francie, Československo, armáda, armáda Afghanistán
