Francouzský spisovatel a filozof Voltaire žertoval, že Kreml má pouze dvě zajímavosti: zvon Car-kolokol, který nikdy nezazvonil a dělo Car-puška, které nikdy nevystřelilo. Zatímco u zvonu, který praskl ještě před tím, než byl instalován do zvonice, se se slovutným filozofem polemizovat nedá, Car-puška podle posledních výzkumů přeci jenom minimálně jednou vystřelil.
V první řadě je potřeba osvětlit jméno děla v našem jazyce. Správně by se mělo říkat dělo Car, neboť puška je v ruštině dělo. U nás je však zakořeněn název Car-puška. Historie tohoto monstrózního bojového prostředku se začala psát na konci 16. století. Rusko v té době vedlo řadu válek. Jeho armáda se potřebovala modernizovat a jedním ze symbolů modernizace se stalo dělostřelectvo.
Car Fjodor (1557-1598) neváhal do dělostřelectva investovat obrovské sumy. Symbolem síly nové složky ruské armády se mělo stát obrovské dělo. Jeho výrobou byl pověřen zvonař a dělmistr Andrej Čechov (1545-1629). Ten už s velkými děly měl zkušenosti. Pro cara už v roce 1577 odlil sedmi tunové dělo Jednorožec, které bylo dosud největší zbraní tohoto druhu na světě. Car-puška se měl však všemu vymykat.
Car-puška měří 5,34 metru a je odlit z bronzu. Je kalibru 890 milimetrů. Průměr zbraně je ovšem 1200 milimetrů. Dělo váží 39, 3 tuny. Car-puška střílel kamenné koule o váze 800 kilogramů. Žádná z nich se dodnes nedochovala. Na děle je reliéf cara Fjodora jedoucího na koni. Podle některých teorii je také podle něj pojmenováno. Pravda bude spíše taková, že dělo dostalo jméno podle svojí ohromné velikosti.
Dodnes je záhadou i jeho účel. V roce 1586, kdy bylo dělo odlito, se s ním možná počítalo i s jako obléhací zbraní. Car-puška by se podle všeho nejvíce hodil k bombardování obležených měst. Jeho obrovská velikost však bránila jakémukoliv přemisťování. Mnozí dokonce později tvrdili, že dělo bylo odlito jako nástroj propagandy, který měl šokovat cizince svojí velikostí.
Není to však pravda. Existují písemné důkazy, podle kterých se uvažovalo s Carem-puškou při obraně města. Dělo bylo tedy nakonec umístěno na opevněném předpolí Kremlu, kde mířilo na cesty vedoucí k němu. Zřejmě zde došlo i ke střeleckým testům zbraně.
Od roku 1706 bylo dělo přesunuto na dřevěné lafetě k novému kremelskému arsenálu, kde sloužilo jako pomník. Když v roce 1812 dobyl Moskvu Napoleon, přikázal Cara-pušku odtáhnout jako válečnou kořist a symbol vítězství do Paříže. Když však Rusové město zapálili, shořela i dřevěná lafeta děla a dobyvatel nakonec odtáhl bez kořisti.
Současnou litinovou lafetu dostalo dělo v roce 1835. K ní dodali tehdejší správci Kremlu i čtyři dekorativní dělové koule. Každá váží 1,97 tuny. Na současné místo u Zvonice Ivana Velikého se dělo přestěhovalo v roce 1960, kdy byl starý kremelský arsenál zbourán. V roce 1980 se dělo dočkalo i rozsáhlého restaurování.
Car-puška si velikostí držel primát mezi zbraněmi až do 2. světové války. Teprve německé železniční dělo Dora z roku 1937 jej překonalo ve hmotnosti a v roce 1944 Cara-pušku překonal v kalibru americký minomet Little David s 914 milimetry. V roce 2001 byla vyrobena kopie děla, která byla věnována Doněcku, kde stojí před radnicí dodnes. Car-puška je jednou z nejfotografovanějších památek ruské metropole Moskvy.
Témata: dělo Car-puška, Rusko, zbraně, Moskva, armáda
