V 80. letech 20. století hledala britská armáda náhradu za stárnoucí útočné pušky L1A1 (licenční verze belgické FN FAL). Tou se stala tehdy supermoderní řada zbraní SA 80 (Small Arms for the 80s – Ruční zbraně pro 80. léta). Základní verze byla v armádě označená L85. I přes moderní konstrukci a skvělý design se zbraň stala noční můrou britských vojáků. Co se pokazilo?
L85 je zbraň koncepce bull-pup, tedy zásobník a mechanismus závěru se nachází za spouští. To dovoluje podstatné zkrácení zbraně při zachování potřebné délky hlavně. Zbraň je lépe kontrolovatelná, skladnější, přesnější a má menší zpětný ráz. Nevýhodou je nabíjení, které je poněkud složitější než u zbraně klasické konstrukce.
S konstrukcí typu bull-pup Britové experimentovali již od 1. světové války, ale SA 80 se měla stát první zbraní této konstrukce, která měla být zavedena do činné služby. Vývoj začal již v roce 1974. Konstruktéři se silně inspirovali u útočné pušky ArmaLite AR-18, ze které převzali nebo se inspirovali konstrukcí závěru, odvodem plynů nebo vratným mechanismem. Na zbrani bylo také použito mnoho plastových častí, které celou konstrukci odlehčují.
Výsledná zbraň byla na svoji dobu supermoderní. Útočná puška L85A1 měří 785 milimetrů a prázdná vážila 3,5 kilogramu. Se zásobníkem na 30 nábojů váha zbraně vzrůstá na 4,98 kilogramu. Puška je stavěna pro standardní puškový náboj NATO 5,56 × 45 mm. Kadence je 610 až 750 ran v minutě. Účinný dostřel je 300 metrů a maximální je 1000 metrů. Zbraň má dva režimy palby: poloautomatický a plně automatický. Zbraně byly vybaveny zaměřovačem SUSAT se čtyřnásobným zvětšením. L85 může být vybavena i podvěšeným granátometem ráže 40 milimetrů. Puška má i držák na bodák.
Od základní L85 byly odvozeny i další verze zbraně. Karabina L22 byla určena pro posádky letadel a obrněných vozidel. Má zkrácenou hlaveň a její délka je pouhých 565 milimetrů a váha 3,52 kilogramu bez zásobníku. Naopak L86 LWS (Light Support Weapon – Lehká zbraň podpory) měl nahradit lehké kulomety a dodat vojákům delší a silnější palebnou podporu. Zbraň měří 900 milimetrů, prázdná zbraň váží 5,4 kilogramu a se zásobníkem 6,52 kilogramu. Zásobník byl prodloužený na 60 nábojů a zbraň měla pro zpřesnění palby pod hlavní opěrnou dvojnožku. L98 je pak zjednodušená cvičná verze pro kadety a zálohy.
Zbraň byla zavedena do výzbroje v roce 1985 s velkou pompou jako zbraň budoucnosti. Jeden kus se zaměřovačem SUSAT vyšel na 612 liber a celá zakázka na 300 milionů liber. Brzy se ovšem ukázala neskutečná škála potíží. V první řadě byla produkce zbraně na velmi nízké kvalitě. V legendární zbrojovce v Enfieldu, kde se zbraň vyráběla, byli zaměstnanci zvyklí na daleko větší toleranci při výrobě a skládaní zbraně. L85 a LWS naopak vyžadovaly velkou přesnost obrobku a dílů. Vzhledem k tomu, že se v Enfieldu vyrábělo jen minimum dílů k zbraní a díly vyráběli i jiní dodavatelé, dohlédnout na kvalitu byl velký problém. Mnohé zbraně tedy vycházely jako zmetkové.
Při cvičeních v letech 1985 a 1987 a nasazení během operace Pouštní bouře v roce 1991 se nakupilo neuvěřitelné množství poruch a chyb v konstrukci zbraně. V první řadě byl mechanismus L85 citlivý na prašné a arktické podnebí. Ve vlhkém podnebí mechanismus zbraně rychle podléhal korozi. Při palbě v poloautomatickém režimu se zbraň často zasekávala. Naopak LWS se zasekával v automatickém režimu. LWS měl také podle vojáku malou kapacitu zásobníku a po vystřelení 120 až 150 ran se přehříval a nešla s ním vést podpůrná palba. Dvojnožka na zbrani nedržela a uvolňovala se.
Plastový zásobník v nové zbrani nedržel a často vypadával. Pružina v zásobníku byla slabá a zásobník mohl být naplněn jen 28 náboji, aby se v něm náboje nezasekly. Při nasazení v misi OSN ve Sierra Leone se objevily ještě kurióznější mouchy L85. Pojistka zbraně byla vyrobena z levného plastu, který v tropických podmínkách a vlhku bobtnal. Když chtěl voják zbraň odjistit, často zjistil, že to prostě nejde a zbraň je k ničemu. Ještě kurióznější bylo zjištění, že repelenty proti hmyzu leptají plast použity na zbrani.
Armáda byla o chybách průběžně informována a po operaci Pouštní bouře byla vypracována rozsáhlá zpráva pro ministerstvo obrany. Když zpráva unikla na veřejnost, ministerstvo vše prohlásilo za fámu a problémy dlouho dementovalo a tutlalo. Přesto v roce 1994, po vyrobení zhruba 330 000 kusů všech verzí, byla výroba řady S 80 zastavena. Pro speciální jednotky byly pořízeny jiné zbraně. Teprve v roce 2000 bylo rozhodnuto vyhovět vojákům a L85 přestavět. To ovšem vyvolalo další skandál. Modernizací a přestavbou totiž byla pověřena německá firma Heckler & Koch!
Němečtí odbornici však své práci rozuměli. Vyměnili kompletní vnitřní mechanismus včetně úderníku a vyhazovacího mechanismu. Nahradily levné plasty a plastové zásobníky vyměnili za plechové. U LWS zvýšili i jejich kapacitu. Váha zbraně se zvýšila na 3,82 kilogramu. Nová verze byla pojmenovaná L85A2. Do nového standardu bylo upraveno celkem 200 000 kusů L85 a LWS. Vše vyšlo na dalších 92 milionů liber. Spolehlivost zbraně se značně zvýšila a byla odstraněna většina problému se kterými se původní L85 potýkala. Britští vojáci se během bojů v Iráku a Afghánistánu naučili na L85A2 spoléhat.
V současné době ve Velké Británii běží vývoj modifikace A3, která by měla L85 prodloužit životnost až za rok 2025. Naopak s LWS se již dále nepočítá letos by měla být vyřazena z výzbroje. Části L85 se Britové zbavili, když je v rámci vojenské pomoci rozdali různým zemím třetího světa. L85 se tak objevila ve vyzbrojí armád Bolívie, Jamajky, Mosambiku, Nepálu, Papuy-Nová Guiney nebo Zimbabwe. Vděku se za toto dobrodiní ovšem Britové nedočkali, a jiná platící armáda, než britská L85 nezavedla. S 80 je příkladem velmi nadějného programu zbraní, která si díky nekvalitní výrobě získala naprosto otřesnou pověst, která zhatila veškeré plány na její export.
Témata: útočná puška L85A1, zbraně, Velká Británie, Britská armáda, armáda
