Studená válka přinesla závody ve zbrojení a několik situací, kdy Zemi od zničení jadernou válkou dělily jen okamžiky. Obě mocnosti – Sovětský svaz i Spojené státy, také pracovaly na systému „poslední odplaty“, který by umožnil zasáhnout nepřítele i po nečekaném útoku. Děsivé je, že tento proces měl být do velké míry autonomní, tedy nezávislý na lidském faktoru. Podle dostupných informací Rusko stále udržuje svůj systém v provozuschopném stavu.
Ruský systém jaderné odplaty se nazývá Perimetr, na Západě je však často označován jako „Ruka smrti“. Podle magazínu National Interest je podstatou Perimetru schopnost aktivovat a odpálit ruský jaderný arzenál i v okamžiku, kdy by došlo ke zničení struktur velení země. Tedy pokud by nepřítel nečekaně provedl první útok ve snaze Moskvu zaskočit.
Právě tomu má Perimetr zabránit. Vznikl jako součást doktríny označované pojmem „vzájemně zaručené zničení“ (MAD), jejíž podstatou je zase teorie zastrašování. Zjednodušeně řečeno jde o to zajistit, aby válka ani pro jednu ze stran nebyla výhodná. I pokud by útočník dokázal nečekaným útokem svému protivníkovi zasadit zničující úder, stal by se cílem odvetného útoku.
Bývalý velitel ruských strategických raketových sil Viktor Jesin minulý měsíc v rozhovoru pro ruské noviny Zvezda řekl, že je systém stále funkční. „Systém Perimetr nadále funguje, dokonce byl vylepšen. Ale v době, kdy by byl použit, nám už téměř nic nezbude – můžeme jen vypustit tyto rakety, které přežijí po prvním útoku agresora.“
Z dostupných informací, které se o „Ruce smrti“ dostaly na veřejnost, zhruba víme, jak funguje. Pokud by se ruské vedení obávalo bezprostředního útoku, mohlo by systém aktivovat. Poté by už vše do velké míry probíhalo automaticky. Perimetr je napojen na různá měřící zařízení, která vyhodnocují možnost jaderného útoku. Mapují tak například seismickou aktivitu, radiaci, tlak vzduchu a další faktory, na jejichž základě může počítač vyhodnotit, zda byla země zasažena.
Potom by systém prověřil komunikační spojení s velitelstvím, a pokud by po určitou dobu nedostal žádnou odpověď, nebo pokud by bylo spojení přerušeno, předpokládal by, že k útoku došlo. Poté by důstojníci v konkrétních silech vystřelili „řídící“ rakety, které by vyslaly signál „zaútočit“ všem střelám ukrytým v bezpečných bunkrech.
Konkrétní detaily nejsou samozřejmě veřejně známy a objevují se rozpory, do jaké míry je systém skutečně automatický nebo jak velkou měrou ho může ovlivnit lidský faktor. Někteří z bývalých sovětských důstojníků dokonce zpochybňují, že vůbec existuje.
V roce 2011 nicméně velitel ruských strategických raketových sil Sergej Karakajev listu Komsomolskaja Pravda potvrdil, že je Perimetr schopen operačního nasazení. Viktor Jesin zase ve zmiňovaném rozhovoru pro noviny Zvezda uvedl, že pokud Spojené státy odstoupí od Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF), mohl by systém přijít o svou efektivitu. Podle něj by se pak Moskva „musela vzdát doktríny o odvetném úderu a přejít k doktríně preventivního úderu.“
Témata: zbraně, Rusko, jaderné zbraně
Související
2. října 2024 20:38
27. července 2024 15:36
11. července 2024 19:38
10. července 2024 10:56
18. května 2024 19:57
15. května 2024 8:49