Jak ukrást radar? Nejdrzejší operace 2. světové války Hitlera pořádně rozzlobila!

Na konci roku 1941 britští vědci začali zachytávat podivné signály na vysokých radiových frekvencích. Díky odposlechům německých rádiových zpráv a dešifrování systému Enigma Britové brzy přišli na to, že se jedná o nový německý radarový systém, který ten britský zdaleka překonával a byl schopen přesně navádět německé noční stíhače na britské bombardovací svazy a jednotlivá letadla.

Německy systém se skládal ze dvou typů radarů. Freya byl radar s dlouhým dosahem, který zachytil letadlo až na 200 kilometrů, a byl jej schopen sledovat jen velmi nepřesně. Pokud se letadlo dostatečně přiblížilo přišel na řadu daleko přesnější radar známý jako Würzburg. Ten měl sice dosah jen 70 kilometrů, ale byl velmi přesný a dokázal odhalit i v noci pozici nepřítele na metry. Pro noční stíhače Luftwaffe již pak nebyl problém se dostat k cíli.

Britové, kteří se v té době chystali na masivní noční bombardovací ofenzivu proti nacistickému Německu, potřebovali prozkoumat jednotlivé prvky systému. To by jim dovolilo vyvinout rušičky a varovné systémy, které by německé systémy neutralizovaly. Bylo tedy rozhodnuto zmocnit se německého radaru.

V první řadě bylo potřeba nalézt vhodně umístěný německý radar, na kterém by mohl být úder proveden. Jako jediné možné místo se ukázala pozice na útesu u vsi Bruneval, vzdálené asi 19 kilometrů od francouzského přístavu Le Havre. Bruneval byl na pobřeží. Vojáci a součásti radaru mohli být snadno evakuovány pomocí lodí. Navíc byl i poměrně vzdálen od silných německých posádek, a posily se nemusely na místo dostat v čas. Jiné radarové stanice se nacházely ve vnitrozemí Francie.

Provedením operace byl pověřen major John Frost, který velel 2. praporu 1. výsadkové divize. Utajení bylo tak velké, že ani on nebyl dlouho informován o co v celé operaci Biting půjde. Do operace byl také zapojen francouzský odboj. Odbojáři dodali cenné informace o pozici radaru, síle a pozicích německé obrany. Tu tvořila asi stovka Němců, včetně techniků. Posily mohly být dle Francouzů na místě až za hodinu. Na pláži byl sice bunkr, ale jinak byla pláž volná pro přistání lodí.  

Výcvik vojáků probíhal na skotském jezeře Loch Fyne. Zde byla postavena kopie pobřežní vily v Brunevalu, kde bylo řídící středisko radaru. Vojáci se cvičili v nočních výsadcích a nalodění do malých bojových člunů. Nejdůležitější osobou celé operace byl specialista na radarovou technologii seržant RAF Charles Cox. Ten měl celou radarovou instalace vyfotit a její nejdůležitější součástky odmontovat a dopravit do Británie.

Operace byla spuštěna 26. února 1942. Vedle ideálního počasí, byl i úplněk, který výsadkářům zajistil ideální viditelnost a příliv. Před půlnocí se k nebi vzneslo 11 bombardérů Whitley se 120 výsadkáři na palubě. Přestože se letadla dostala u pobřeží Francie do protiletadlové palby nakonec vše proběhlo hladce a v 0:30 27. února již byli na zemi u Brunevalského radaru všichni výsadkáři. Němce se podařilo zaskočit a Britové vilu snadno obsadili. Dva zajatí Němci jim prozradili, že strážní jednotka je hlouběji ve vnitrozemí.

Času nebylo nazbyt. Němci se rychle vzpamatovali a k vile se blížily posily, které část výsadkářů zadržovala. Další část jednotky zajistila pláž, kde se ji po krátkém, ale tvrdém boji podařilo zničit bunkr s kulometem.  Seržant Cox se mezitím pod palbou snažil odmontovat klíčové části radaru.  Würzburg byl však kvalitní německá konstrukce. a na řadu musely přijít jemné nástroje jako majzlík, páčidlo a kladivo.

Ve 2: 15 bylo vše hotovo a parašutisté se přesunuli na pláž. Rychlé bojové čluny však nikde nebyly! Cestou totiž narazily na silnější německou námořní hlídku, se kterou si notnou chvíli musely hrát na kočku a myš. Na pláž u Brunevalu se dostaly až ve 2:35 a ve 3:15 od břehu odrazil poslední ze šesti člunů. Ve 3:35 se setkaly s eskortou a od osmi hodin ráno nad malou flotilou hlídkovaly Spitfiry RAF. V 16:30 se lodě dostaly do Solentské úžiny, čímž byla operace triumfálně ukončena.

Ztráty na životech byly mizivé. O život přišli dva britští výsadkáři, šest mužů bylo zraněno a šest bylo Němci zajato poté, co se nestihli nalodit. Němci měli pět mrtvých, dva zraněné a dva zajaté. Dalších tři muže pohřešovali. Těm se zřejmě ve zmatku podařilo zběhnout. Nejhůře dopadl francouzský odboj. Mstící se Němci několik Francouzů popravili a mladé snoubence, u kterých se schovával jeden ze zapomenutých výsadkářů, deportovali do koncentračního tábora.

Důsledky operace byly ovšem daleko větší. V prví řadě byl Brunevalský nájezd vzpruhou pro britskou morálku, která potřebovala pozvednout po sérii porážek ve Středomoří a Pacifiku. Hlavní byl ovšem zisk techniky nepřítele. Díky tomu se podařilo vyvinout celou řadu rušících a matoucích prostředků, které měly při spojenecké letecké ofenzivě klíčovou roli.

Nejznámějším a nejjednodušším prostředkem byl Window (Okno). To byly hliníkové proužky, které RAF shazovala při bombardování Německa po tunách, a dokázaly absolutně vyrušit signál německých radarů. Poprvé byly použity v roce 1943 při operaci Gomora, tedy bombardování Hamburku. I díky nim měla RAF jen minimální ztráty.

Další bonus, který Němci nechtěně Spojencům přihráli bylo to, že začali své radarové stanice více opevňovat. Tím se samozřejmě staly více viditelné ze vzduchu a před operaci Overlord se na ně zaměřily letecké útoky. Tak se ještě před vyloděním prakticky podařilo oslepit Luftwaffe.

Operace Biting je dodnes brána jako dokonalá operace speciálních jednotek. Za cenu minimálních ztrát se Britům podařilo maximalizovat zisky z ní získané. I přes zdánlivě drobnou epizodu v bojích 2. světové války, to byl pro Němce zárodek velkých porážek a velký políček jejich morálce. Dnes stojí na místě brunevalské vily památník oslavující hrdinství britských výsadkářů a francouzských odbojářů, kteří skutečně provedli hitlerovské armádě husarský kousek.       

Témata:  II. světová válka,  operace Biting (1941),  Velká Británie,  válka,  námořnictvo