Hitlerova vichřice měla zničit spojenecké letectvo. Přišla však příliš pozdě!

Samohybné protiletadlové prostředky již v roce 1944 nebyly žádnou novinkou. První vozidla s protiletadlovými děly se objevila už na konci 1. světové války. Po velkou část 2. světové války pak Němci používali menší protiletadlové zbraně instalované na nákladních vozech. Větší protiletadlové zbraně jako byl 88mm kanón FlaK potřeboval ke své přípravě delší čas a nebyl tak mobilní.

S řešením přišel na začátku roku člen 12. tanková divize SS „Hitlerjugend“ SS-Hauptsturmführer Karl Wilhelm Krause, který se s ním pochlubil svému veliteli SS-Obersturmbannführerovi Maxi Wünschovi. Krause přišel s jednoduchým řešením. Na podvozek nejrozšířenějšího německého tanku Panzerkampfwagen IV (PzKpfw IV) navrhl namontovat zcela novou protiletadlovou věž s odpovídající těžkou výzbrojí.

Podařilo by se tak vyřešit hned několik problémů. Podvozek PzKpfw IV byl široce rozšířen a nechyběly k němu náhradní díly. Měl dostatečnou nosnost a mohl nést i silnější zbraně. Velkou výhodou bylo i to, že nové samohybné protiletecké dělo mohlo držet krok s postupujícími pancéřovými jednotkami a zahájit palbu na útočící letadla prakticky z chodu.

Wünsch seznámil s nápadem svého podřízeného přímo Adolfa Hitlera. Ten byl z nápadu uchvácen a v dubnu 1944 svolil ke stavbě prototypu. Pro Whirbelwind byla vyvinuta nová z hora neuzavřená devítiboká věž přezdívaná Keksdose (plechovka na sušenky). Výzbroj tvořilo čtyři protiletecké kanóny ráže 20 milimetrů Flak 38 se zásobou munice 3200 kusů. Ty měly efektivní dostřel 2200 metrů a maximální 5783 metrů. V tanku zůstal i trupový kulomet MG 34 ráže 7,62 milimetrů s 1350 kusy nábojů. Jak se ukázalo otevřená věž byla spíše výhodou. Posádka měla lepší výhled a při intenzivní palbě sestroj snadno vyvětral od zplodin.

Souběžně probíhaly i práce na Ostwindu. Ten měl otevřenou pětibokou věž a byl vyzbrojen jedním protileteckým 37 milimetrovým kanónem FlaK 43 L/89 se zásobou 1000 kusů nábojů. Efektivní dostřel byl 4400 metrů a maximální dostřel 7995 metrů. Na podvozcích PzKpfw IV došlo jen k minimálním úpravám. Musela být pouze přesunuta palivová pumpa. Jinak se stroje lišily od standardních PzKpfw IV pouze věží. Hmotnost klesla na 22 tun a tanky dokázaly vyvinout rychlost 40 kilometrů v hodině. Zachována byla i posádka 5 mužů.

 Prototyp Flakpanzer IV "Wirbelwind", jak se stroj oficiálně nazýval, vyvinula a vyrobila firma Krupp v Berlíně. Stavba však probíhala u firmy Ostbau Werke v Zaháni ve Slezsku. Zde bylo také vyvinuto a vyráběno sesterské vozidlo Flakpanzer IV "Ostwind".  Na stavbu protiletadlových vozidel nebyly používány nové podvozky, ale starší použité z boji poškozených strojů. Přesto výroba vázla. Mezi srpnem 1944 a březnem 1945 bylo vyrobeno 105 Wirbelwindů a pouhých 43 Ostwindů.

I přes hrstku vyrobených strojů se však vozidla v boji osvědčila.  Většina strojů zůstala na Východní frontě, která se neúprosně blížila k Zaháni. Část stroj se výzbroji měla 12. tanková divize SS „Hitlerjugend“ a během ofenzivy v Ardenách Kampfgruppe Peiper. Stroje se ukázaly být účinné především proti nízko letícím hloubkovým bombardérům a velice se oceňovala jejich pohyblivost, kdy mohly být v jeden den použity na více místech. Původně protiletecké stroje se také díky vysoké palebné síle osvědčily proti lehce pancéřovaným a opevněným cílům a pěchotě.

Na konci války probíhaly pokusy systém ještě zefektivnit a zároveň zjednodušit jeho výrobu. Po pádu Zaháně se výroba stroje měla přesunout do Teplic a místo podvozku PzKpfw IV měl být použit podvozek staršího PzKpfw III. Zároveň byl vyvíjen pro stroj radar, který by značně zvýšil účinnost protiletadlových tanků. Pokud by se Němcům vývoj a instalace podařil předehnali by svět o více než deset let. Plány však vzhledem ke konci války zůstali jen na papíře.

Whirbelwind a Ostwind byly rozhodně velmi zajímavé technické prostředky, které se i přes malé vyrobené množství staly postrachem nejen spojeneckého letectva ale i pěchoty. Naštěstí přišly příliš pozdě a bylo jich příliš málo, než aby mohly ovlivnit chod války. Do dnešních dnů se zachovaly dva Whirbelwindy. Jeden je ve vojensko-historickém muzeu v Kielu a druhý až v tankovém muzeu v kanadském Bordenu asi 100 kilometrů severně od Toronta. V současné době tento stroj podstupuje rozsáhlou rekonstrukci.

Témata:  Německá armáda,  Flakpanzer IV Wirbelwind,  II. světová válka,  tanky,  letectví a letadla