Britský tank si Sověti zamilovali. Vyráběl se jen pro ně

Vývoj tanku začal v roce 1938 ze soukromé iniciativy zbrojařské firmy Vickers. Nový tank měl v obě spojovat pohyblivost lehkého tanku a pancéřování a palebnou sílu pěchotního tanku. Vývoj šel rychle kupředu a už v květnu 1940 vyjel první prototyp. Valentine měřil 5,41 metru, šířka byla 2,6 metru a na výšku měl stroj pouhých 2,2 metru. Hmotnost stroje byla 16 tun. Výborné bylo pancéřování, které mělo na čele 65 milimetrů, z boků 30 milimetrů a nejtenčí bylo na stropu korby, kde bylo pouhých 10 milimetrů. Jak se později ukázalo, výbornou inovací byla pancéřová deska mezi bojovým prostorem a motorem. Ta v boji po zásahu motoru zachránila mnoha osádkám život. 

Hlavní zbraní Valentinu byl kanon ráže 40 milimetrů 2-pdr OQF. Zbraň byla na začátku války poměrně výkonná, jenže po roce 1941 byl její výkon již nedostatečný. Navíc nebyl pro kanón vyvinut tříštivo-trhavý náboj, což omezovalo jeho schopnost v boji s pěchotou. Později tank dostal kanón ráže 57 milimetrů 6-pdr OQF. Sekundární zbraň tanku byl kulomet BESA ráže 7,2 milimetrů. Valentine byl původně vybaven šestiválcovým motorem AES A 189. Na přání Sovětů byl však od verze Mk. II vybaven dieselovými motory AEC 190 nebo GMC 6004 s výkonem 131 nebo 20 koní. Rychlost stroje byla 24 kilometrů v hodině a dojezd 190 kilometrů.

Vojskové testy v roce 1940 dopadly pro stroj na výbornou a byl zařazen do výzbroje britské armády jako pěchotní tank Mk. III „Valentine“. Když přestala hrozit invaze Hitlerových armád na britské ostrovy, Valentiny se začaly přednostně dodávat do Afriky, kde je britské „Pouštní krysy“ s úspěchem používaly proti Rommelovu Afrikakorpsu. Dva vraky Valentinu, které českoslovenští vojáci našli v poušti v bojích u Tobruku, si v roce 1941 opravili a nasadili do boje.  Posádky si své Valentiny oblíbily. Jednalo se o spolehlivé a odolné stroje. Jedinou nevýhodou bylo to, že tank mohl mít díky silnému pancéřování jen tříčlennou posádku a malá věž byla jen pro velitele/střelce a nabíječe, což posádku přetěžovalo.

Po operaci Barbarossa začaly dodávky Valentinu i do Sovětského svazu. Sověti si stroj, který nasadili poprvé při bitvě u Moskvy v prosinci 1941, zamilovali. Valja-Tanja, jak Valentinu s láskou přezdívali, byl odolný, a především velmi nízký, a proto byl často používán pro průzkum a přepady. Sověti vyřešili dokonce i britský problém s tříštivo-trhavým nábojem a vyvinuli vlastní, Dokonce se pokusili Valentine přezbrojit na vlastní kanón ráže 45 milimetrů. Valentiny byly rozšířeny po celé Východní frontě, ale protože se do sovětského svazu dostávaly jižní cestou častější byly na její jižní části. V roce 1942 chtěli Britové výrobu Valentinu ukončit, ale Sověti požadovali jejich další dodávky. Výroba tedy pokračovala až do roku 1944 a to i licenčně v Kanadě, a to pouze pro Sovětský svaz.      

V roce 1943 se tanky Valentine staly i prvními stroji ve výzbroji Československé samostatné obrněné brigády. V té době byl však již stroj pomalu stahován v Evropě z první linie. V boji v Tichomoří však v řadách novozélandského kontingentu a u jednotek v Indii a Barmě proti Japoncům více než stačil. Do finálních bojů 2. světové války v Mandžusku mnohé Valentiny nasadila i Rudá armáda. Podle dohody o půjčce a pronájmu se zbylé sovětské stroje měly po válce vrátit Britům, ale ty byly v tak opotřebeném stavu, že byly označeny za šrot a skončili v hutích. Kariéra Valentinů však ještě neskončila. V rámci egyptské armády byly v roce 1948 nasazeny proti právě vzniklému Izraeli. Posledním bojem Valentine prošel až v roce 1963 až 1964 v řadách řecké armády na Kypru.

Celkem bylo vyrobeno 8275 Valentinu z čehož 6855 bylo vyrobeno ve Velké Británii a 1420 v Kanadě. Typ Valentine tvořil čtvrtinu všech tanků vyrobených během války ve Velké Británii. Podvozek Valentinu posloužil k mnoha úpravám a k výrobě speciálních vozidel a nástaveb. Nejznámější úpravu podvozku tanku byla asi samohybná děla Archer a Bischop.  Existovala i obojživelná varianta DD, plamenometná verze, verze pro nesení minometu. Valentine Scorpion byl upraven pro odminovací účely a Valentine Bridgelayer byl mostní tank. Tank Valentine byl přečíslen tanky Spojenců jako byl Sherman nebo T-34. V poli se však osvědčil a jeho posádky na Valentine vzpomínaly jako na odolný a spolehlivý stroj, který si svoje místo v historii 2. světové války plně zasloužil.

Témata:  II. světová válka,  tank Valentine,  Československo,  Velká Británie,  zbraně,  tanky,  Sovětská armáda,  Sovětský svaz