Čajka byla zastaralá už ve výrobě, ale nepřátelé se ji báli!

Vývoj I-153 pod vedením inženýra Alexeje Ščerbiny začal v roce 1936. Nová stíhačka měla reagovat na nejnovější trendy ve světě a zkušenosti z občanské války ve Španělsku. Stroj měl být nejen výkonnější, ale obratnější, než je předchůdce I-15. K dispozici byl nový výkonný motor Švecov M-62 s výkonem 1000 koní. Nová pohonná jednotka ovšem vážila 560 kilogramů, což bylo o 80 kilogramů více než vážil motor M-25, kterým byl vybaven starší I-15.

Bylo tedy nutno odlehčit drak, ve kterém se mnoho částí nahradilo hliníkem a molybdenovou ocelí. Odlehčeno bylo také křídlo a vrchní křídlo bylo lomené. Podle charakteristické prohnutí směrem k trupů dostal stroj i přezdívku – Čajka (Racek). Novinkou, která stroj ještě více odlehčila byl dozadu skládající se mechanický podvozek. Díky němu byla Čajka i více obratná.

Rozpětí I-153 bylo 10 metrů a délka 6,2 metru. Hmotnost prázdného stroje byla 1437 kilogramu a maximální 2010 kilogramu. Maximální dostup byl 10 500 metrů, dolet 800 kilometrů a maximální rychlost 424 kilometrů. To byly výkony na dvojplošník a rok 1938 velmi slušné. Výzbroj stroje původně tvořily čtyři kulomety ŠKAS 7,62 milimetrů se zásobu 2500 kusů munice. Pozdější verze byly vyzbrojeny dvěma kulomety 12,7 milimetru nebo dva 20 milimetrové kanóny ŠVAK. Pod křídla mohly být vedle přídavných nádrží podvěšeny dvě 100 kilogramové bomby nebo osm neřízených raket R-82.

První prototyp stroje vzlétl v roce 1938. Stroj byl velmi obratný a rychlý a zkušební piloti si pochvalovali nezáludné vlastnosti stroje. Prvních 20 strojů bylo nasazeno během bojů o Chalchyn Gol v červenci 1939. Aby Sověti zmátli japonské piloty létali s vysunutým podvozkem. Japonci si mysleli, že se jedná o starší stroje I-15, a své protivníky podceňovali. To se nejednomu stalo osudným. Boje o Chalchyn Gol dokázaly, že I-153 se vyrovná i obratným japonským jednoplošníkům Nakadžima Ki-27.

Horší výsledky přinesla Zimní válka s Finskem v zimě 1939-1940. V bojích si sice vedli I-153 poměrně dobře, ale bylo jasné, že dvojplošníky pomalu začínají zaostávat. Finům se podařilo dokonce 11 Čajek ukořistit a zařadit do svého letectva. Ty před operací Barbarossa, a ještě dlouho po ní, používaly s výsostnými znaky původního majitele k průzkumu, a překvapivým útokům na sovětské obranné body.

I přes varování v Zimní válce pokračovala výroba Čajek až do jara 1941 a dala celkem 3437 kusů. Z toho bylo zhruba 900 kusů prodáno Číně. V roce 1941 byla Čajka stále ještě prvoliniovým strojem a v Západním vojenském okruhu se jich stále nacházelo přes 1300 u bojových jednotek. Po napadení Sovětského svazu bylo mnoho Čajek zničeno na letištích. Zbylé však uměly německé piloty šokovat, zvláště pokud v jejich kabinách seděli zkušení a odvážní piloti. Prvních sestřelů na nich dosáhli i taková pozdější esa jako Sultan Amet-Khan nebo Alexandr Klubov.

Brzy se však ukázalo, že dvojplošník je skutečně relikt a má řadu nedostatků. V první řadě jim byla chybějící pancéřová deska mezi pilotem a motorem. Po zásahu motoru stroj velmi rychle vzplál, aniž by měl pilot šanci se zachránit. Velké problémy byly i s motorem. Ten měl dva kompresory, jejichž opotřebení bylo tak intenzivní, že jejich životnost byla jen 80 hodin. Poslední ranou bylo, že I-153 prostě rychlostně nestačil ani bombardérům natož stíhačkám nepřítele. Na konci roku 1941 byly zbylé stroje staženy z první linie a sloužily k ochraně druhořadých cílů v týlu nebo k výcviku. Poslední byly vyřazeny z rudého letectva až v roce 1944. Ve Finsku létaly dokonce ještě o rok déle. V Číně I-153 bojovali až do konce občanské války v roce 1949.

Je ještě třeba připomenout dva zajímavé prototypy, které na základě I-153 vznikly. Prvním z nich byl prototyp výškového stíhače I-153V s přetlakovou kabinou, který měl sloužit k boji ve vysokých výškách. Ještě bizarnější byl I-153V - M-63 TK.GK. Ten byl vybaven dvěma náporovými motory, se kterými stroj dokázal vyvinout rychlost 484 kilometrů v hodině. I-153 byl relikt vyráběný ve velikém množství v době, kdy již většina strojů podobné koncepce končila v muzeích. V rukách zkušeného pilota však stroj dokázal, že i on může být nebezpečným protivníkem,      

Témata:  II. světová válka,  Polikarpov I-153,  Sovětský svaz,  letadla II. světové války,  letectví a letadla,  Čína,  zbraně