Dingo byl malý hrdina války. Nepřátelé se ho snažili okopírovat!

Ministerstvo obrany proto v polovině roku 1938 vyhlásilo soutěž na rychlé průzkumné vozidlo. Do ní se přihlásily tři firmy – Alvis, BSA a Morris. Podmínkou byl motor vpředu a pohon obou náprav. Prototypy firem Alvis a Morris byly příliš těžké a pomalé. Prototyp BSA naopak splňoval všechny požadavky armády a během testů najezdil bez větších technických potíží 16 000 kilometrů. Armáda požadovala jen vyměnit motor za silnější, lepší odpružení podvozku a pancéřovou střechu.

Nové vozidlo nebylo žádný obr. Na délku mělo 3,18 metru, na šířku 1,7 metru a na výšku pouhý 1,50 metru. Hmotnost obrněného auta byla 2,8 tuny. Čelo stroje mělo sílu pancéře 30 milimetrů. Boky, podvozek a strop stroje mělo sílu 12 milimetrů. Stroj byl poháněn šestiválcem Daimler s výkonem 55 koní a převodovkou s pěti stupni vpřed a pěti vzad. Maximální rychlost byla 90 kilometrů a dojezd 320 kilometrů. Výzbroj tvořil buď kulomet BREN nebo těžká protitanková puška Boys. Posádku tvořil střelec/velitel a řidič.

Stroj sice vyvinula firma BSA, ale ta se specializovala na výrobu motorek. Celý projekt proto převzala firma Daimler. První objednávka na 172 kusů na „Auto, Scout, Mark I“, jak poeticky znělo oficiální označení stroje, přišla v květnu 1939. Později bylo oficiální označení Daimler Scout Car. Mezi vojáky si vozidlo pro svou rychlost a skvělé vlastnosti v terénu získalo přezdívku Dingo. První nasazení čekalo Dinga v rámci britského expedičního sboru v bitvě o Francii v roce 1940. Vozidlo se plně osvědčilo, ale většina z nich byla při evakuaci ztracena a skončila v rukách Wehrmachtu. Ten Dinga překřtil na Panzerspähwagen Mk I 202(e) a během války jich ukořistil a nasadil kolem 200 kusů.

Dinga byla nasazena na všech bojištích od Francie přes Řecko až po Indii, ale skutečnou legendou se stal v poušti. Díky pohonu všech čtyř kol Dingo dokázal projet i ten nejhorší terén Sahary. Italové Britům jejich vozidlo mohli jen závidět. V roce 1942 se prostě a jednoduše firma Lancia vice, než méně Dingem inspirovala a vznikla Lancia Autoblinda Lince (Rys). Rozměry a výkony „nového“ italského stroje byly prakticky stejné jako u Dinga.  Italové se však ze svého výrobku moc dlouho netěšili. V roce 1943 přišla německá okupace a celá série 250 vozů šla do rukou nacistických sil. Němci stroj označili Panzerspähwagen Lince 202(i) a nasadili jej v bojích proti partyzánům nejen v Itálii, ale i na Balkáně.

Výroba Ding byla ukončena roku 1945, kdy bylo v pěti verzích, které se však od sebe lišily pouze v drobnostech, dokončeno 6626 strojů. Výroba běžela od roku 1942 i v Kanadě pod jménem Lynx Scout Car. Lynx (Rys) měl silnější motor Ford, ale jednodušší převodovku a horší odpružení. Celkem jich bylo vyrobeno 3255.

Dingo se už během války dostalo do rukou mnoha jiných ozbrojených sil včetně naší a polské armády ve Velké Británii. Intenzivní nasazení stroje neskončilo ani s koncem výroby a války. Základním prostředkem průzkumu bylo Dingo pro britskou armádu až do roku 1952. Teprve roku 1968 byla většina strojů stažena do rezervy, kromě těch, které plnily strážní službu ve věznicích jejího veličenstva. Roku 1972 byl stroj definitivně vyřazen ze služeb královské armády.

Dingo však ještě neskočil. V 60. letech koupily deset starých strojů Spojené státy pro své jednotky ve Vietnamu. V boji se Dingo objevilo ještě v 70. letech v řadách turecké armády při invazi na Kypr, v bojích v portugalských koloniích nebo v bojích na Srí Lance. Mnoho strojů se po vyřazení ze služby dostalo do rukou civilních fanoušků historie 2. světové války a jsou často vidět na srazech fanoušků militárií a rekonstrukcí bitev. Dingo tak prokazuje svoje kvality i 74 let od konce nejničivějšího konfliktu a 80 let od zavedení do služby.   

Témata:  II. světová válka,  Daimler Scout Car,  zbraně,  Velká Británie,  tanky