Francouzské obrněné auto se vyrovnalo německým tankům! Bojovalo i s Vietcongem!

Vývoj nového stroje začal na začátku 30. let 20. století. Francouzská armáda požadovala rychlý bojový prostředek s dobrou průchodností terénem, pancéřováním a silnou výzbrojí, který by nahradil složité lehké tanky a být jednoduchý na výrobu. Počítalo se s ní především pro boj v koloniích. Specifikace armády byly zveřejněny v prosinci 1932. Do soutěže se přihlásily firmy Renault, Berliet, Pahhard a Latil. Jako nejpokročilejší byl vyhodnocen návrh firmy Panhard s číslem 178 a byl u ní objednám prototyp. Ten byl připraven k testům v říjnu roku 1934.

AMD-35 / Panhard 178 nebyl velkým vozem. Na délku měl 4,79 metru, na šířku 2,01 metru a na výšku 2,31 metru. Hmotnost stroje dosahovala 8,2 tuny. Stroj měl vynikající pancéřování z homogenní válcované oceli. Nejsilněji bylo pancéřováno čelo stroje s 20 milimetry a věž s 26 milimetry pancéře. Boky měly 15 milimetrů a strop a podvozek stroje 7 milimetrů.

Stroj měl pohon všech čtyř kol. Srdcem stroje byl čtyřválec Panhard SK se 105 koňmi, který vozu dával na silnici pěkných 72 kilometrů v hodině. Dojezd s plnými 140 litrovými nádržemi byl 200 kilometrů. Stroj měkl dva řidiče. Jednoho pro jízdu vpřed a druhého pro jízdu vzad, který v případě nouze mohl převzít okamžitě řízení. AMD-35 měl kvůli tomu i osmistupňovou převodovku a stroj byl schopen stejných výkonů při jízdě na obě strany.

Výzbroj stroje tvořil 25 milimetrový protitankový kanón SA 35 se zásobou 150 nábojů. Brzy se ukázalo, že tento kanón je nedostačující. V zoufalé situaci roku 1940 byl jeden stroj v rychlosti modernizován a vybaven kanónem ráže 47 milimetrů. Ten byl i nasazen v boji, ve kterém zničil dva „německé těžké tanky“. Bohužel, stroj přišel příliš pozdě a jeho sériová výroby nebyla již do kapitulace zahájena.

Vedle toho měl AMD-35 koaxiální kulomet Reibel ráže 7.5 milimetru se zásobou 3500 kusů nábojů. Věž byla původně jednomístná. Velitel-střelec však nestačil vše ovládat, a tak ještě přibyl nabíječ. Velkou nevýhodou stroje byla pomalá rotace věže. Naopak byl stroj vybaven výkonnou ventilaci, což ještě v této době nebylo samozřejmostí. 

Před válkou vznikla i rádiová verze, která byla rozeznatelná podle rozměrné antény, africká a koloniální verze s větším dojezdem. Posledně jmenované se již do výzbroje nedostala. Cena jednoho pancéřového trupu byla 275 000 franků.

První testovací sérii 19 strojů dostala armáda na začátku 1937 a podrobily se rozsáhlým testům. Stroje prošly na výbornou. Zvládly nejen ujet bez závažných poruch 3500 kilometrů, ale i terén žhavé Sahary. Do 10. května 1940 bylo vyrobeno 378 AMD-35. Během bitvy o Francii se rychlá obrněná auta používala především k průzkumu, ale vedly si dobře i v boji s německými lehkými tanky.

 Němci ze strojů měli těžkou hlavu. Jejich dosud nejpočetnější tanky PzKpfw I a II si nedokázaly s francouzským obrněným autem poradit. Štěstím pro ně bylo, že francouzský kanón SA35 byl slabý a nemohl ohrozit střední tanky.  Nebylo divu, že se auta měla stát jádrem tří lehkých mechanizovaných divizí. K jejich plnému zformování kvůli pádu Francie již nedošlo. 

Do jejího pádu však výroba v továrně Panhard jela na plno a podařilo se vyrobit celkem 729 strojů. Mnoho strojů nebylo osazeno věžemi a 176 jich bylo vyrobeny a instalovány již pod dozorem okupantů, kteří stroje označili jako Panzerspähwagen P204 (f). Více než 190 strojů bylo nasazeno během operace Barbarossa, kde byla stovka do konce roku 1941 ztracena. Zbylé stroje Němci upravili pro jízdu na kolejích a jiné přezbrojily na silnější zbraně. V rukách Němců se AMD-35 ocitl i na Balkáně a několik strojů bylo použito i v bojích ve Francii v roce 1944.

Sága Panhardu 178 však ještě neskončila. Po osvobození byly francouzské ozbrojené síly v zoufalé situaci, a tak již v srpnu 1944 bylo rozhodnuto obnovit výrobu. Stroj byl však modernizován. Panhard 178 B, jak znělo nové oficiální označení, dostal novou věž, která dostala podle tvaru přezdívku „Camembert“ s kanónem ráže 47 milimetrů, silnější motor EM3/R61 a rádio. Celkem bylo do roku 1947, kdy byla výroba definitivně zastavena, dodáno 414 vozidel. Celková produkce dala 1143 vozidel.

Ve službách poválečné francouzské armády se stroje ocitly skutečně ve všech koutech francouzské koloniální říše. Část strojů byla dislokována ve Francouzské Guayně, Alžírsku, Madagaskaru nebo v Sýrii. Roku 1950 bylo padesát Panhardů 178 B odesláno do Francouzské Indočíny, kde se zapojily do boje s Viet Minhem a později v řadách jihovietnamské armády s jeho nástupcem Vietkongem.

 Poslední bojové nasazení stroje proběhlo v roce 1960 v Džibutsku a definitivně byl tento veterán vyřazen z francouzských služeb roku 1964. AMD-35/ Panhard 178 byl jediným obrněným vozidlem francouzské armády jehož výroba byla po osvobození obnovena.  To dokazuje, jak byla jeho konstrukce mimořádně povedená a kvalitní. 

Témata:  II. světová válka,  Panhard 178,  studená válka,  válka ve Vietnamu,  Armáda Francie,  tanky