Greyhound vznikl proti Hitlerovi. Ve službě je dodnes

Do soutěže o nové lehké průzkumné vozidlo byli osloveni tři výrobci – Ford, Chrysler a Studebaker. Požadavky armády zněly jednoduše, ale o to bylo složitější je splnit. Armáda požadovala využití podvozku podobného nákladnímu autu se zaměnitelnými součástkami, jednoduchou konstrukci a především řízení jako u civilního vozu, aby nemuseli být řidiči složitě školeni.

Prototypy vozidel označené jako T21 (Studebaker), T22 (Ford) a T23 (Chrysler). T22 byl připraven ke zkouškám v březnu 1942, T23 v květnu a T21 až na konci roku 1942, kdy už byl výsledek jasný. Zpočátku vedl lehčí prototyp firmy Chrysler, ale firma Ford na svém prototypu intenzivně zapracovala. Byl vylepšen posilovač řízení, upraven pracovní prostor řidiče a posíleno pancéřování. Na konci roku 1942 tedy firma Ford nakonec v soutěži o nový obrněný vůz zvítězila. Výroba začala v březnu 1943 v továrnách Fordu St. Paul v Minnesotě a v Chicagu.

T22 dostal oficiální vojenské označení M8 a později přezdívku Greyhound tedy česky Chrt. Délka vozidla byla 5 metrů, šířka 2,5 metru a výška 2,23 metru. Hmotnost vozidla 7,1 tuny. Pancéřování vozidla bylo nejsilnější na čele masky zbraně 25 milimetrů. Čelo vozidla mělo pancíř 16 milimetrů, boky 10 milimetrů, strop a podvozek vozidla pak 6 milimetrů.

Šestikolový podvozek měl náhon na čtyři kola, který poháněl benzínový šestiválec Hercules JXD o výkonu 110 koní. Tato konfigurace dávala Greyhoundu skvělou pohyblivost a průchodnost terénem. Maximální rychlost na silnici byla 89 kilometrů. Zásoba paliva byla 210 litrů benzínu, což stačilo na dojezd velmi slušných 560 kilometrů.

Posádku tvořili čtyři muži: velitel/střelec, nabíječ, řidič a radiooperatér. Vzhledem k průzkumnému účelu vozidla měl Greyhound dvě vysílačky, vidlicový periskop, sadu signálních vlajek a dýmovnic. Hlavní výzbroj vozidla tvořil poloautomatický kanón M6 37 milimetrů se zásobou 80 granátů-16 jich bylo ve věži připraveno k okamžitému použití, zbytek byl uložen v trupu. Vedle protipancéřových byly k dispozici protipěchotní a vysoko výbušné náboje. Koaxiální zbraní vedle kanónu byl kulomet M1919 s 1500 náboji. Na věži byl instalován těžký kulomet 12,7 milimetrů M2 se zásobou 400 kusů munice, který po vylezení z poklopu mohl ovládat velitel.  

Celkem bylo vyrobeno 8523 M8. Vedle toho probíhala i výroba M20. To byla verze Greyhounda bez věže, která sloužila jako velitelské nebo zásobovací vozidlo. Těch z výrobních pásů sjelo 3791. Vedle jednotek americké armády, tisíc vozidel během války obdržely i jednotky Svobodné Francie, Velké Británie a Brazílie. Poprvé byly jednotky vybavené Greyhoundy nasazeny v polovině roku 1943 během invaze na Sicílii.

Brzy se ukázalo, že přezdívka Greyhound se k vozidlu hodila. Stroj byl skutečně velmi mrštný a rychlý. Posádky se s nimi přibližovali k nepřátelským jednotkám na nejmenší možnou vzdálenost, aniž by je Němci nebo později Japonci na Filipínách zaznamenali. Odvahou se především proslavily posádky 3. americké armády, kterým se přezdívalo Pattonovi Duchové, kteří prošli z Normandie, přes Ardeny až do Plzně.

Výroba M8 skončila roku 1944. Jeho kariéra však spíše teprve začínala.  V barvách americké armády se stroje ještě zúčastnily korejské války, ale krátce po ní byly vyřazeny. Staré, ale stále ještě bojeschopné stroje začali Američané rozdávat svým spojencům. Vedle Řecka, nově vzniklého Bundeswehru, Itálie nebo Belgie, šly Greyhoundy i do Jižního Vietnamu, Iránu, Laosu, Jugoslávie nebo Indonésie. Velmi populární byly především v Jižní Americe, kde se dostaly snad do všech armád včetně předrevoluční Kuby. Z výzbroje francouzské armády pak Chrti putovali do mnoha zemí Afriky, jako bylo Maroko, Mali, Pobřeží Slonoviny nebo Madagaskaru. Aktivně pak byly vozy nasazeny nejen ve vietnamské válce, ale i během krize v Kongu, fotbalové války nebo kolumbijské občanské války

To, jak byly Greyhoundy spolehlivé, dokazuje i snaha jejich uživatelů udržet je ve výzbroji co nejdéle. V 60. letech Brazilci své stroje modernizovali. VBB, jak byly stroje označeny, dostaly novou převodovku, motor a odpružení. Tyto stroje vydržely ve výzbroji brazilské armády do konce 70. let. Největší přestavbu pak M8 prodělaly v Kolumbii, kdy stařičkým strojům byla odstraněna věž a byla nahrazena nástavbou s protitankovým raketometem  BGM-71 TOW a jedním těžkým kulometem M2.

Je to těžko uvěřitelné, ale v Kolumbii, Peru, Guatemale a Paraguayi je stále několik desítek M8 Greyhound ve službě. To potvrzuje nejen kvalitu Greyhoundů, ale i správnost celé koncepce. Jednoduchost a snadná údržba jsou tím tajemstvím, proč v těchto jihoamerických zemích, kde rozhodně nemá technika na růžích ustláno, jsou stále tito veteráni 2. světové války v aktivní službě.

Témata:  II. světová válka,  M8 Greyhound,  zbraně,  USA,  válka ve Vietnamu,  Kolumbie