Japonci se v Africe pokusili zopakovat Pearl Harbor! Jak jejich operace dopadla?

Madagaskar před válkou patřil do francouzské koloniální říše. Po pádu Francie většina francouzských zámořských území zůstala věrná kolaborantskému režimu ve Vichy. Spojenci respektovali status quo a o ovládnutí většiny těchto území se pokoušeli pouze Svobodní Francouzi pod velením Charlese de Gaulle. Vše se změnilo se vstupem Japonska do války. To vzalo pod „ochranu“ Francouzskou Indočínu, a z ní vedlo útoky proti Britům. Pokud by ovládli Japonci odvážnou akcí i Madagaskar, mohli zcela ovládnout Indický oceán, odříznout námořní cestu kolem Afriky do Indie a ohrozit tak „Perlu impéria“.

Spojenci chtěli takovému děsivému scénáři předejít, a proto 5. května 1942 spustili operaci Stream Line Jane, která měla za cíl obsadit Madagaskar dříve, než tak udělají Japonci. Jak se ukázalo po válce, Japonci takovou riskantní operaci v plánu neměli. Až příliš by natáhla jejich zásobovací trasy a výsledek by byl až příliš pochybný. Na druhou stranu spojenecké lodě v oblasti byli pro ně lákavým cílem. Když o pomoc s obranou požádalo Vichy a německá Kriegsmarine, Japonci jim rádi vyhověli.

V Malajsii se nacházela 1. ponorková divize 8. námořní flotily pod velením viceadmirála Išizaki Nobora. Ta okamžitě k Madagaskaru poslala ponorky I-10, I-16, I-18, I-20, a I-30. Jejich operační zónou měl být prostor kolem Jižní Afriky, Mosambického kanálu a kolem největšího a nejrušnějšího přístavu Diego Suarez (dnes Antsiranana). Jednalo se o velké oceánské ponorky s akčním rádiem 26 000 kilometrů, výtlakem kolem 3000 tun a maximální rychlostí na hladině 26 uzlů (44 kilometrů). I-30 měla na palubě průzkumné letadlo Jokosuka E14Y. I-16, I-18 a I-20 trpasličí ponorky   typu A. Podporu zajištovaly dvě zásobovací lodi Aikoku Maru a Hokoku Maru.

Jako první cíl si Japonci vybrali Durban v Jižní Africe. V rejdě přístavu se nacházelo přes 40 lodí. Obranu však byla silná, a tak se nakonec Japonci otočili k Madagaskaru. I-30 vyslala 30. května 1942 nad Diego Suarez průzkumný letoun. Ten našel v přístavu prakticky bez ochrany tučnou kořist. V přístavu byly dvě korvety, dva torpédoborce, nemocniční loď, loď pro dopravu vojáků, muniční loď, obchodní loď, tanker British Loyalty a nejlákavější cíl – bitevní loď HMS Ramillies.

Obr s osmi děly ráže 381 milimetrů, rychlostí 22 uzlů (39,8 kilometry v hodině), 189 metry a výtlakem 31 160 tun byl pro Japonce cíl, který je nenechal chladným. Druhý den se k přístavu na 22 kilometrů přiblížily I-16, I-18 a I-20, které měly vypustit miniponorky typu A. Miniponorka z I-18 však měla porucha a proti Diego Suarez vypluly jen stroje z I-16 a I-20.

Miniponorky typu A měly posádku dvou mužů. Na délku měla 23,9 metrů a výtlak byl 48 tun. Maximální rychlost na hladině byla 23 uzlů (43 kilometrů v hodině) a pod hladinou 19 uzlů (36 kilometrů v hodině). Byla poháněna elektromotory a maximální dosah byl 190 kilometrů. Výzbroj tvořila dvě torpéda ráže 450 milimetrů. Tyto nebezpečné zbraně byly poprvé použity proti Pearl Harboru. Díky své malé velikost se dostaly snadno do přístavů, a dokázaly v nich napáchat velké škody.

Do rejdy Diego Suarez pronikla pouze ponorka z I-20 s posádkou poručík Saburo Akieda a námořník 1. třídy Masami Takemoto. Miniponorka I-16 se cestou ztratila i s posádkou. Japonci Brity našli naprosto nepřipravené podobně jako Američany v Pearl Harboru. Akieda si mohl vybírat cíle dle vlastní chuti. V 20:25 30. května 1942 otřásl bitevní lodí HMS Ramillies obrovský výbuch. Ten vyrval pod věží A do trupu lodi díru 10x 10 metrů. Věž byla vyřazena z boje, do lodi pronikla voda a byla zničena elektrická síť na celé lodi. Teprve tehdy se vzpamatovala obrana přístavu a korvety začala shazovat hlubinné nálože.

To se však již miniponorka přesunula k druhému cíli. Tanker British Loyalty dostal plný zásah a potopil se. Spojenci byli tak zmatení, že místo hledání nepřátelských ponorek začali bombardovat francouzská vichistická letiště. Miniponorka však byla během útoku poškozena také a posádka s ní najela na mělčinu nedaleko přístavů. Ponorkáři se podle plánu měli s I-20 sejít na pláži na mysu Amber zhruba 75 kilometrů vzdáleném od přístavu Diego Suarez.

Akieda a Takemoto se setkali s domorodci a koupili od nich nějaké potraviny. O tom se však dozvěděli Britové, a uspořádali na Japonce hon. Dne 2. června 1942 je obklíčili členové britské námořní pěchoty. Japonci byli vyzbrojeni jen pistolemi Nambu a krátkým mečem. Raději, než aby se vzdali, provedli dva japonští námořníci sebevražedný útok. Při něm jednoho Brita zabili a jednoho zranili, než byli samotni Brity zabiti. I-20 čekala na své námořníky marně.

 V polovině června se japonská ponorková divize začala vracet do Penangu. Pouze I-30, která se vydala do Němci okupované Evropy se vrátila až 2. srpna 1942. Operace Japonců u pobřeží Afriky byly extrémně úspěšné. Podařilo se jim potopit celkem 25 lodí o celkovém výtlaku 120 000 tun. Bitevní loď HMS Ramillies čekalo půl roku v doku v Durbanu.  Krom dvou miniponorek při útoku na Diego Suarez neměli žádné ztráty.

I přes velké ztráty, které Spojencům u břehů Afriky a na Madagaskaru Japonci způsobili, rozhodně se nejednalo o tak zásadní a strategické vítězství, jakým byl přepad Pearl Harbor. Japonci sice způsobili námořní dopravě Spojenců velké ztráty, způsobili řadu zmatků a donutili spojenecké štáby k přesunu do oblasti řadu námořních sil. Na druhou stranu se již začala projevovat značná spojenecká materiální převaha a nebylo to pro nijak namáhavé. Japonci již nikdy tak velkou ponorkovou operaci nezopakovali.

Témata:  II. světová válka,  japonská miniponorka Typ A,  Japonská armáda,  Velká Británie,  zbraně,  ponorky