Jediná úspěšná kolohousenka! Češi s ním prorazili železnou oponu!

Ve 30. letech 20. století řešilo Rakousko velký problém. Země měla kvalitní a rozsáhlou silniční síť, ale zároveň i složitý horský terén.  Bundesheer potřeboval dopravní prostředek, který by byl rychlý na silnici ale zároveň měl dobrou průchodnost v terénu. Řešením byla kolohousenka. Tedy vozidlo vybavené jak koly, tak pásy. Na silnici jezdil stroj jako automobil a při potřebě průjezdu terénem byly spuštěny pásy. Na této konstrukci si vylámaly zuby všechny tehdejší tankové velmoci včetně Československa.

Roku 1935 byl hotov první prototyp RR-5 (Räder - kola a Raupen - housenka). Stroj byl vybaven zvedáním kol. To se dělo za pomoci motoru a změna trvala několik minut. Po jízdě v terénu kola jednoduše RR-5 zvedla a z pásového vozidla se stal kolový vůz. Rakouská armáda při testech odhalila řadu technických nedokonalostí. Důstojníci Bundesheeru však pochopili, že se jedná o perspektivní vozidlo, a firma mohla s jejich podporou pokračovat ve vývoji. Roku 1937 vyjel upravený prototyp RR-7, který Bundesheer přijal do výzbroje a 180 jich okamžitě objednal.

Do anšlusu Rakouska v březnu 1938 bylo však vyrobeno jen 12 kusů. Němci, kteří nechtěli rozšiřovat Wehrmacht o další kus techniky, výrobu zastavili. Znovu se rozběhla až v červnu 1940. Podvozek stroje byl totiž natolik pokrokový, že mohl sloužit o k jiným účelům než k tažení děl. Stroj dostal novou pancéřovou kastly a stal se z něj střední dělostřelecký průzkumný vůz Sd.Kfz. 254.

Sd.Kfz. 254 měřil 4, 5 metru, široký byl 2,5 metru a na výšku měl 2 metry. Jeho hmotnost byla 6,4 tun. Nejsilnější pancíř mělo vozidlo na čele, kde měl sílu 20 milimetrů. Na zbytek vozidla byly použity pláty o síle 8 milimetrů. Srdcem vozidla byl čtyřválcový motor Saurer CRDv s výkonem 70 koní.

Maximální rychlost na silnici byla 63 kilometrů v hodině. Na pásech se Sd.Kfz. 254 pohyboval maximálně 30kilometrovou rychlostí. Zásoba paliva činila 72 litrů benzínu ,což vozidlu stačilo na 90 kilometrů na pásech a na 425 kilometrů na kolech. Posádka byla čtyřčlenná a byla vybavena kulometem MG34 se zásobou 2100 kusů munice a radiostanicí FuG 8 s dosahem 50 kilometrů.

Výroba probíhající v letech 1940 až 1941 dala Wehrmachtu celkem 140 kusů Sd.Kfz. 254. I přes malý počet strojů byla vozidla intenzivně využívána, a poslední z nich bylo vyřazeno až na konci roku 1944. Stroje byly nasazeny během Německé agrese na Balkáně, proti Sovětskému svazu ba i v Africe. V Sovětském svazu byly dokonce některé stroje vybaveny věžičkami z vyřazených sovětských tanků.

Přesto, že byl stroj hodnocen velmi kladně měl i mnohé zápory, které se ukázaly jako klíčové pro jeho další výrobu. Hlavním z nich byla velká složitost stroje na výrobu. V poli se ukázalo, že lehká kolová vozidla a tanky dokáží udělat stejnou práci jako kolohousenka, ale jsou daleko lehčí, jednodušší a levnější.

Poslední tečka, za historií zajímavého stroje byla napsána až osm let po válce a měla československý inkoust. V roce 1950 nalezl vrak vozidla v šumavských lesích bývalý automechanik Jaroslav Uhlík z Líní u Plzně. Pan Uhlík byl jako bývalý podnikatel komunistickým režimem perzekuován, a musel dřít jako dřevorubec v lese, a tak se rozhodl stroj použít k útěku za svobodou.

Opravy trvaly plné tři roky, přičemž zručný mechanik zcela předělal nástavbu vozidla, a především posílil pancíř, aby odolal palbě pohraniční stráže. V noci 23. července 1953 prorazil pan Uhlík s manželkou, dvěma dětmi a dalšími čtyřmi uprchlíky tři pásma pohraničních překážek a projeli asi 30 kilometrů do Bavorska. Stroj pak projel v rámci kampaně proti komunismu a za nákup státních dluhopisů jako „Freedom Tank“ (Tank svobody) celé Spojené státy až nakonec skončil ve Fordově muzeu. To jej v 90. letech prodalo soukromému sběrateli.

Sauer RR-7 byl velmi zajímavý technický prostředek, který uspěl tam, kde jiní pohořeli. Kolohousenka se však ukázala jako slepá cesta technického vývoje. Do dnešní doby se zachovaly celkem tři Sauery. Jeden je Tank svobody pana Uhlíka, druhý ukořistila americká armáda při tažení v Africe a třetí je z originální předválečné výroby s kabinou trambusového typu, který válku přečkal ve službách pošty.

Témata:  II. světová válka,  Sd.Kfz. 254,  studená válka,  tanky,  Rakousko,  Německo