Průšvih na pásech – Je Arjun nejhorší tank na světě?

Ambiciózní Indové se rozhodli nekopírovat zahraničí a založit vlastní konstrukční školu, která by spojovala západní a sovětskou tankovou školu. Stroj měl mít tedy silný pancíř a velkou palebnou sílu jako západní stroje a zároveň pohyblivost a rychlost jako sovětské stroje. Prací byla pověřená agentura indické vlády DRDO (India's Defence Research and Development Organisation). Ta navázala spolupráci s mnoha dodavateli z obou stran železné opony.

Arjun měří 10,6 metru, na šířku má 3,68 metru a na výšku 2,32 metru. Hmotnost stroje je 58,5 tuny. Pancéřování stroje tvoří v Indii vyvinutý kompozitní pancíř „Kanchan“ (Zlato). Ten prý odolal přímé palbě z tanku T-72. Vedle toho je tank vybaven systémy ochrany proti chemickým, biologickým a nukleárním zbraním.

Pohon tanku zajišťuje německá vodou chlazená pohonná jednotka MTU s výkonem 1400 koní. Odpružení stroje je hydropneumatické a Arjun je schopen, tak jako sovětské stroje brodění v hloubce až 1,8 metru po dobu až 20 minut. Maximální rychlost stroje je 67 kilometrů v hodině a dojezd 450 kilometrů. 

Věž Arjunu je jasně inspirována německým tankem Leopard. Hlavní zbraní tanku je 120 milimetrový kanón. Ten je schopen vedle dělostřelecké munice různého druhy vystřelovat izraelské protitankové rakety LAHAT. Kadence je 6 až 8 ran v minutě a zásoba munice 36 kusů. Zaměřovací systém dodaný izraelskou Elbit je vybaven laserovým dálkoměrem, termovizí, nočním viděním a GPS. Tank je vyzbrojen koaxiálním kulometem ráže 7,62 milimetru a kulometem ráže 12,7 milimetru.

První tanky chtěla mít armáda ve stavu v roce 1985. Jenže vývoj se neúměrně táhl, a i přes úpornou snahu dosáhnout soběstačnosti, více než 50 % všech systémů bylo dovozových. První prototyp vyjel teprve v roce 1988. A až v roce 1997 mohly být provedeny vojskové zkoušky. Ty dopadly katastrofálně. Stroj v terénu selhával a hydropneumatické odpružení bylo poruchové. Nebyl schopen přesné palby a munice byla nevýkonná. Chyběl nouzový průlez a protipožární systém v teplotách nad 42 stupňů Celsia selhával. Elektronické bojové systémy tanku selhávaly v teplotách nad 55 stupňů a v prašném prostředí. Tank je příliš těžký a nejde nasadit na chatrných cestách v Panjabu a v pouštích na severu země.

Bylo však proinvestováno 193 milionů dolarů a indická armáda na politický nátlak objednala 124 strojů za 471 milionů dolarů. Prvních 16 strojů obdržel v roce 2004 43. obrněný pluk. V roce 2008 indický parlament odhlasoval, že výkony a kvalita Arjunu jsou uspokojivé a objednávky pokračovaly dál. Celkem bylo vyrobeno 248 Arjunů Mk. I. Vedle toho však Indie v roce 2008 objednala 374 a zakoupila licenci na výrobu 1000 ruských tanků T-90. Součástí smlouvy byl i dodatek, že některé systémy mohou být použity i na tancích domácí výroby.

Tak vznikl Arjun Mk.II. Tank dostal nové vylepšené systémy firmy Elbit a novou silnější munici. Byl vylepšen i kanón a hasící systém. Stroj dostal i nový reaktivní pancíř a pohonnou jednotku s výkonem 1500 koní. Hmotnost stroje však narostla na 68 tun. V roce 2014 bylo objednáno 118 kusů této vylepšené verze. Problémy s Arjunem rozhodně nekončí. V roce 2017 armáda oznámila, že 75 % tanků Arjun je kvůli nedostatku součástek mimo službu.

Historie projektu Arjun je pro Indii hořkým zklamáním. Oficiálně nebyl vývoj tanku Arjun ani po 45 letech zastaven, ale budoucnu se zřejmě Indie poohlédne po cizích konstrukcích jako je například T-14 Armata. Je tu i možnost spolupráce na vývoji zcela nové konstrukce. Je však nepravděpodobné že by se Indie pokusila o samostatný vývoj. Arjun je pro ni varováním.   

Témata:  tanky,  tank Arjun,  Indie,  Indická armáda,  zbraně