První československý tank byla kvalitní konstrukce. Čas byl ale rychlejší!

Vývoj prvního československého tanku, který si takové jméno zasloužil, začal v roce 1930 v ČKD jako soukromá iniciativa firmy pod označením P-II. Teprve o rok později přišla oficiální objednávka na jeden kus od armády. ČKD měla u nás s tanky největší zkušenosti. Roku 1930 firma koupila licenci na britské tančíky  Carden-Loyd a vyráběla pro naší armádu vlastní úpravu tohoto stroje pod označením Tančík vz. 33. První prototyp nového tanku, který byl později označen jako Lehký tank vzor 34 tedy LT vz.34, byl dodán firmou k vojenským zkouškám v roce 1932.

P-II/LT vz. 34 měřil na délku 4,6 metru, na šířku měl 2,20 metru a jeho výška byla 2,22 metru. Hmotnost stroje byla 7,5 tuny. Srdcem stroje byl vodou chlazený čtyřválec Praga o výkonu 62,5 koně. Ten tanku dával maximální rychlost 30 kilometru v hodině. Zásoba paliva byla 129 litrů, což stroji na silnici stačilo na dojezd 160 kilometrů. Mezi posádkou a motorem se nacházela pancéřová deska, což značně zvyšovalo bezpečnost při zásahu motoru. Během zkoušek, které probíhaly od listopadu 1932 do února 1934, P-II najel 3400 kilometrů a prokázal spolehlivost a zdařilost celé konstrukce.

Brzy se však objevily i problémy. V první řadě byly s pancéřovými pláty, které dodávala huť Poldi. Ty byly již v polovině 30. let poměrně tenké – pouhých 15 milimetrů. Horší bylo, že Poldi jejich výrobu nezvládala a ty po zásahu praskaly. Trvalo poměrně dlouho, než se podařilo tento problém odstranit a sériová výroba se značně zpomalila.

Dalším problémem byla výzbroj tanku. Původně vedle těžkých kulometů ZB vz. 26 7,92 milimetrů měl tank nést licenční tankový kanón Vickers 44/60 ráže 47 milimetrů na který měla ČKD licenci. Ten ovšem armáda odmítla, a tak byla první vozidla dodána pouze s kulomety. Novou zbraní tanku se nakonec stalo 37 milimetrové tankové dělo Škoda vz. 34.

Velké problémy byly i s posádkou. Tu tvořili tři muži. Řidič, radista /střelec z kulometu a velitel. Ten seděl ve věži. Vedle sledování bojiště se měl věnovat i nabíjení a střelbě z kanónu, střelbě ze spřaženého kulometu a vedle toho měl i velet. To samozřejmě nešlo a bojovou hodnotu P-II to značně snižovalo.

O co ovšem skutečně vedla ČKD s armádou válku, byla cena stroje. Zatímco vojáci žádali cenu 300 000 korun, ČKD požadovala za jeden stroj 400 000 korun. Firma vyhrála a finální cena se nakonec vyšplhala na 413 000 korun. Celkem bylo vyrobeno 50 vozidel. Poslední bylo vojsku dodáno v lednu 1936.

Armáda, i přes velkou spolehlivost, nebyla s vozidly spokojena. Za hlavní vadu LT vz. 34 bylo považováno slabé pancéřování a nevelká rychlost. Stroje se tedy brzy ocitly u školních jednotek. Roku 1937 proto firma upravila jeden stroj do verze P-II R (rekonstruovaný). Stroj dostal novou převodovku a šestiválec ScaniaVabis s výkonem 126 koní. Maximální rychlost stoupla na 50 kilometrů v hodině. P-II R také dostal nový výkonný kanón Škoda A7 37 milimetrů. Problém s pancéřováním se sice nevyřešil, ale bojová hodnota stroje značně vzrostla. Armáda projevila zájem o modernizaci všech strojů, ale vzhledem k překotným událostem roku 1938 už k ní nedošlo.

Během krize v pohraničí byly nasazeny i LT. vz. 34. Ty měly sloužit jako průzkumné stroje pro modernější LT vz. 35. Došlo však k paradoxní situaci, kdy průzkumné stroje modernějších LT vz. 35 jednoduše nestačily a nechávaly je za sebou. Po podepsání mnichovské dohody byly LT vz.34 přeřazeny k výcviku. Po okupaci v březnu 1939 23 strojů zabavil Wehrmacht. Ty však byly shledány za zastaralé a opotřebené a brzy skončily v hutích. Na Slovensku zůstalo 27 strojů. Ty sloužily Slovákům k výcviku a poslední byly nasazeny v bojích během Slovenského národního povstání roku 1944. Jeden stroj byl ukořistěn během bojů na Jižním Slovensku Maďarskem. Ten využívali Maďaři až do roku 1943 k výcviku.

P-II byl jednoznačně ve své době moderní a spolehlivý stroj. K jeho smůle však rychle zastaral. a brzy nestačil světové špičce. Bohužel sled historických událostí zabránil jeho modernizaci. Do dnešní doby se ani jeden kus našeho prvního moderního tanku nedochoval. LT vz. 34 byl stroj, který zahájil naší úspěšnou tankovou školu a neměl být tak rozhodně zapomenut.

Témata:  II. světová válka,  LT vz. 34,  Československo,  tanky,  zbraně