Řízené torpédo mělo být trumfem německého námořnictva. Smrt přineslo spíše svým pilotům!

Na konci roku 1943 přišel specialista na torpéda inženýr Richard Mohr s jednoduchým, ale přesto účinným prostředkem, který měl ohrozit loďstva postupujících Spojenců. Mohr navrhoval z jednoho standardního ponorkového torpéda G7 ráže 533 milimetrů vybrat 279 kilogramů těžkou nálož a místo ní dát pilotní kabinu s překrytem.

Pod řízené torpédo bylo zavěšeno normální bojové torpédo s výbušnou hlavicí. Původně se počítalo se zabudováním balastní nádrže s čerpadlem, ale ukázalo se, že k tomu není trup uzpůsoben. Neger, jak byla nová zbraň pojmenována po jejím tvůrci (mohr-německy mouřenín), proto musel plout s vynořeným překrytem nad hladinou, což jej značně limitovalo.

Délka Negru byla 7,60 metru. Hmotnost byla 2,7 tuny. Zařízení poháněl jeden elektromotor s výkonem 12 koní. Neger se tak mohl ploužit pouze maximální rychlostí 4,2 uzle na maximální vzdálenost 49 námořních mil (89 kilometrů). Maximální výdrž plavby stroje byla sedm hodin.

 Konstrukce byla maximálně zjednodušena. Pilot měl k dispozici jen tři ovládací prvky: start motoru, ovládání kormidla a odpal podvěšeného torpéda. To zaměřil pouze pomocí nitkového zaměřovače na krytu kupole. Veškeré navigační prostředky představoval kompas na náramkových hodinkách pilota.   

Během testů se ukázalo, že se v kabině hromadil oxid uhličitý a piloti trpěli nevolností a omdlévali. Stroj byl tedy vybaven dýchacím přístrojem ze stíhačky a filtry. Také se ukázalo, že Neger může být nasazen jen během bezmračné noci, jinak pilot nebyl schopen orientace. Kupole krytu byla navíc z dálky viditelná. Zasáhnout plavidlo v pohybu bylo téměř nemožné. Piloty se měli stát pouze mladí a postradatelní muži. Vycvičenými muži chtělo velení šetřit pro nadějnější bojové operace a prostředky. 

Zoufalost Kriegsmarine byla však obrovská, a tak v dubnu 1944 objednala 200 Negerů. Ty byly poprvé bojově nasazeny v noci z 21 na 22. dubna 1944 proti spojeneckému kotvišti u italského Anzia. Původně mělo být nasazeno třicet útočných torpéd. Do dostatečné hloubky se však Němcům podařilo dostat jen 17 strojů. Zdroje o důsledcích nájezdu se různí. Podle německých zdrojů byly potopeny tři spojenecké lodě. Podle Spojenců ani jedna. Německé ztráty byly ovšem obrovské. Ze sedmnácti nasazených mužů se vrátilo jen sedm, šest padlo do zajetí a čtyři zahynuli.

Daleko lépe, i když stále s obrovskými vlastním ztrátami se dařilo Negerům v Normandii. V noci ze 5 na 6. června 1944 bylo vypuštěno 24 Negerů, které potopily dvě minolovky. Z operace se ovšem vrátilo jen 9 plavidel. Nejúspěšnější se stala noc na 8. června 1944, kdy se podařilo potopit minolovku HMS Pylades a křižník s polskou posádkou Dragon.

V polovině roku 1944 zavedli Němci do výzbroje vylepšenou verzi Marder. Její výkony zůstávaly prakticky stejné jen délka řídícího stoje byla prodloužena na 8,3 metru. Marder se však mohl těsně před útokem ponořit a snížit tak nebezpeční odhalení. Spojenci však již byli před německými prostředky varovány. Největší jejich nasazení se opět odehrálo v Normandii 3. srpna 1944. Němcům se sice podařilo potopit tři spojenecké lodě. Z 50 nasazených člunů jich však byla ztracena více než polovina.

Do konce války bylo vyrobeno celkem 264 Marderů, ze kterých bylo nasazeno 164 a při operacích bylo ztraceno 150 pilotů. Negery a Mardery byly nouzovými bojovými prostředky. Ztráty během jejich nasazení z nich dělaly prakticky sebevražednou zbraň. Německé však již na tom v roce 1944 bylo tak zoufalé, že se na životy svých vojáků neohlíželo. Dodnes se zachovalo několik těchto podmořských zabijáků v různých muzeích. Jeden z nich je i ve vojenském muzeu v Drážďanech, a je tak dostupný i českým zájemcům o námořní boje 2. světové války.        

Témata:  II. světová válka,  řízené torpédo Neger,  námořnictvo,  Německo,  Normandie