Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Sovětský plovoucí tank projel vším. Respekt z něj měli nejen Pákistánci ale i Američané!

PT-76
PT-76
Foto: Wikimedia Commons

Zdálo se, že po skončení 2. světové války většinu zemí válečné choutky přejdou. Nebylo tomu však a ještě během ní se začaly vztahy mezi spojenci ochlazovat a pomalu se začaly chystat na tu další. Již roku 1949 byl v Sovětském svazu zahájen vývoj průzkumného obojživelného tanku pro další válku.

Vývojem byla pověřena konstrukční kancelář VNII-100 která měla pobočky v Čeljabinsku a Leningradě.  Vývoj nového stroje měl tři směry: první pojmenovaný Objekt 770 vedl k průzkumnému tanku PT-76, druhá odnož pojmenovaná Objekt 780 dal obrněný obojživelný transportér BRT-50 a třetí varianta byl Objekt 573 tedy samohybné dělo pro výsadkáře ASU-85. V tomto článku se zaměříme jen na PT-76. Práce šly rychle kupředu a prototyp byl hotov již v roce 1950. Vojskové zkoušky proběhly uspokojivě a roku 1951 začala sériová výroba.

PT-76 měl na délku 6,9 metru, na šířku 3,14 metrů a na výšku pouhých 2,1 metru. Hmotnost stroje byla 14,5 tuny.  Ve vývoji byly využity zkušenosti z 2. světová války. V ní se Sověti přesvědčili, že u průzkumných strojů je hlavní pohyblivost a nikoliv pancéřování. PT-76 měl sílu pancéře jen 6 až 15 milimetrů. Trup stroje byl jednoduché svařované konstrukce.

Tank byl vybaven šestiválcovým motorem s výkonem 240 koní. Při plavbě po vodě stroj poháněly dvě vodní trysky. PT-76 mohl přejít do plavebního režimu přímo z jízdy, což bylo obrovskou výhodou. Výkony stroje byly na svojí dobu vynikající. Na silnici stroj dokázal vyvinout rychlost až 44 kilometrů v hodině. Na vodě pak 10,5 kilometru v hodině. 250 litrová zásoba paliva stroji stačila k dojezdu 370 kilometrů. Při použití externích palivových nádrží PT-76 dokázal dojet i 510 kilometrů bez nutnosti doplnit palivo.

Posádku průzkumného tanku tvořili tři muži – velitel/střelec, nabíječ a řidič. Jejich stroj byl vyzbrojen kanónem D-56T ráže 76,2 milimetru se zásobou 40 nábojů. Jednalo se skutečně o silnou zbraň, která si dokázala poradit i s papírově silnějším protivníkem. Vedle toho byl tank vybaven i koaxiálním kulometem SGMT, později PKT, se zásobou 1000 nábojů. Velitel měl k dispozici tři periskopická pozorovací zařízení a pozorovací dalekohled TPKU umožňující sledovat pohyb nepřítele až na 3000 metrů. Původně nebyl stroj vybaven ochranou proti zbraním hromadného ničení. To bylo napraveno až se zahájením výroby vylepšená verze PT-76B.

Výroba PT-76 probíhala v letech 1951 až 1967 a dala celkem 3039 strojů. Vedle toho ještě probíhala výroba poněkud upravené verze stroje pod označením Typ 63 v Číně, a která obohatila čínskou armádu o 1805 těchto strojů. PT-76 se stal standardním, průzkumným tankem Varšavské smlouvy. Pouze do armád Rumunska a Československa nebyl zaveden. Brzy se stal i populární exportní komoditou. Překvapivě první zemí mimo sféru vlivu Moskvy, kam byl PT-76 dodán, bylo kapitalistické Finsko. Export poté šel především do mnoha spřátelených zemí, jako bylo Mali, Angola, Madagaskar, Irák, Nikaragua a samozřejmě Kuba. 

Další zemí kam směřovala stovka PT-76 byla Indie. Indové byli také první, kteří použili PT-76 v boji. Během války v roce 1965 se PT-76 velmi osvědčil a stroj prokázal svoje bojové schopnosti. Hvězdnou hodinu PT-76 zažil v indických službách při dalším konfliktu v roce 1971, kdy se při ztrátě 13 vlastních strojů podařilo jednotkám vybavených PT-76 zničit 66 M24 Chaffee a několik desítek dalších vozidel. V Indických službách PT-76 až do roku 2007. 35 kusů si po setkání s ním koupil od Indonésanů i Pákistán, v jehož službách je tank dodnes.

Daleko horší výkonný předvedl stroj při válkách na Blízkém východě během šestidenní války v roce 1966 a jomkipurské války v roce 1973. Nebylo to však chybou stroje, ale spíše špatným výcvikem posádek egyptských strojů, které často své stroje opouštěli před bojem. Pokud již k boji došlo, PT-76 neměly proti lépe vycvičeným izraelským tankistům a silnějším M48 moc šancí. Ukořistěné PT-76 pak izraelská armáda vybavila silnějším motorem a 90 milimetrovým kanónem. Na přelomu století pak byly na tuto verzi modernizovány i stroje dodané ze SSSR do Indonésie.

PT-76 se však proslavil až během vietnamské války. Lehké průzkumné tanky dokázali bojovníci Vietkongu propašovat skrze džungli Ho Či Minovou stezkou až hluboko do zázemí Jižního Vietnamu. Jednotky s PT-76 poté překvapivě napadaly americké základny. Američané stroje označovali jako Ghost Tank tedy Tank duchů. Díky PT-76 se během operace Tet v bitvě o Lang Vei 6 a 7. února 1968 podařilo dobýt základnu amerických speciálních sil. Ztráty PT-76 však byly vysoké. Roku 1972 se dostalo PT-76, té „cti“, že se stal prvním tankem zničený řízenou střelou vystřelenou z vrtulníku. Stalo se tak 24. dubna 1972 střelou  BGM-71 TOW vystřelenou z vrtulníku UH-1.

V 90. letech byly PT-76 ještě nasazeny v bosenské válce a v Čečensku, ale to už byla labutí píseň lehkého obojživelného tanku. Ze služby v ruské armádě byl stažen roku 2010.  PT-76 je dodnes ve výzbroji v chudších nenáročných zemích jako je Kongo, KLDR, Laos, Zambie nebo Benin. Zájemci o vojenskou techniku, kteří by si chtěli prohlédnout tuto legendu studené války, nemusí jezdit daleko. Jeden stroj byl ke zkouškám dodán i ČSLA. Přestože stroj nebyl zaveden do služby v naší armádě, tento kus se zachoval jako exponát ve vojenském muzeu v Lešanech. 

Témata:  tanky tank PT-76 Sovětská armáda Sovětský svaz Indie studená válka Vietnam

Související

Aktuálně se děje

2:12

Menšík a Sovák říkali blbosti o ničem? Miroslav Hanuš měl možná lépe volit slova

Vladimír Menšík nebo Jiří Sovák jsou dodnes považováni za geniální vypravěče. Na tradici takto nadaných lidí mezi českými herci navazuje Miroslav Hanuš, který se o dvojici velikánů vyjádřil po svém. A možná měl více vážit slova. 

Zdroj: Jiří Hrubý

Další zprávy

ISS.

Praskliny na ISS odhaleny. Hrozí snad kolaps celé stanice?

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) čelí vážným technickým problémům, které by mohly ohrozit její další fungování. NASA odhalila, že v ruském modulu Zvezda dlouhodobě dochází k úniku vzduchu, jehož příčinu se doposud nepodařilo jednoznačně určit. Zatímco Roskosmos se domnívá, že za problémem stojí mikrovibrace a únava materiálu, NASA upozorňuje na kombinaci tlakových změn, mechanického zatížení a stárnutí samotné konstrukce.