Francie měla v 50. letech více než mnoho problémů. Válka v Indočíně vrcholila a problémy v Alžírsku nabíraly na obrátkách. Jak se ukázalo, nejúčinnější jednotkou francouzských ozbrojených sil byli výsadkáři. Ti ovšem měli problém. Chyběl jim bojový prostředek, který by měl dostatečnou palebnou sílu a vešel se do letadla.
S překvapivou odpovědí na tuto poptávku přišla firma Ateliers de construction de motocycles et d'automobiles (ACMA). Ta vyráběla od začátku 50. let legendární skútr Vespa. Mrštný skútr italské konstrukce pro dva měřil pouhých 1760 milimetrů, na výšku měl 1100 milimetrů a na šířku 695 milimetrů.
Srdcem Vespy byl „mohutný“ jednoválcový dvoudobý spalovací motor se skvělým objemem 125 ccm. To ovšem stačilo civilní verzi na krásnou maximální rychlost 120 kilometrů. Vojáci si vzali skútr do svých dílen a upravili jej.
V první řadě stroj dostal po bocích trubkový ochranný rám, aby při výsadku a dopadu nedošlo k jeho poškození. Blatníky a kapota stroje byla zmenšena a tlumiče a kliková hřídel dostaly ocelovou ochranu. Konstrukce stroje byla odlehčena hliníkovými prvky a stroj dostal nový silnější stojan. Vespa dostala i další dvě nádrže na palivo.
Na levém boku vznikl v předním štítu výřez a na zádi stroje byl přimontován držák. Na něm byla převážena výzbroj skútru. A Francouzi skutečně nebyli žádní troškaři. Na lehký skútr namontovali 52 kilogramů těžké americké bezzákluzové dělo ráže 75 milimetrů M 20 schopné prorazit pancíř o síle až 100 milimetrů! Na Vespě se nacházel i zásobník i šest nábojů a stojan pro kanón. Existovala i verze s minometem ráže 81 milimetrů.
Vespa TAP (Troupes Aéroportées), jak byl stroj označen, měl být s vojáky vysazen z letadla na padáku. Na zemi na něj měl nasednout střelec a nabíječ, převést a připravit kanón do vhodné pozice. I když lze nalézt i opačná tvrzení, palba ze složené zbraně přímo z motocyklu nebyla možná. Na papíře vše vypadalo dobře. Realita však byla jiná.
Stroj byl přetížen a jeho rychlost klesla na pouhých 60 kilometrů na silnici. Dojezd byl stále slušných 200 kilometrů. V terénu však museli vojáci Vespu tlačit a spíše je zdržovala, než aby byla mobilním a rychlím prostředkem. K plánovanému nasazení v Indočíně po porážce u Dien Bien Phu nedošlo. V Alžíru se však bojový skútr rozšířil.
Než byla výroba v roce 1959 ukončena dostala se k vojákům i verze se silnějším motorem 150ccm. Francouzská armáda odebrala 800 takto upravených Vesp. V boji se však moc neukázaly. Po dodání z nich vojáci sundali zbraň a používal je jako kurýrní nebo jednoduché dopravní stroje široce oblíbené nejen mezi mužstvem ale i důstojníky. Poslední bojové Vespy byly ze stavu vyřazeny na konci 60. let. Opět se prokázalo, že nápad, který se zdá dobrý na papíře, v reálném světě nemusí fungovat.
Témata: zbraně, Vespa TAP, Francie, Armáda Francie, studená válka
Související
2. října 2024 20:38
27. července 2024 15:36
11. července 2024 19:38
10. července 2024 10:56
18. května 2024 19:57
15. května 2024 8:49
