Tisk o úmrtí Třísky: Odešla herecká legenda, kterou dusil komunistický režim

"Proč nás zajímá smrt? Třískův život stál za víc," konstatuje ve sloupku Mladé fronty DNES redaktorka Mirka Spáčilová. Jako každý herec rád frajeřil, měl sklon k velkým gestům a k rituálům, ale byl to také člověk milující život, píše.

Podle deníku Právo se stal Tříska symbolem umělce s nekompromisním morálním kreditem po své emigraci v roce 1977. Na jeho uplatnění za oceánem se podepsala jeho koncentrovaná píle. "Jeho herectví vycházelo jak z vrozené tělesné dispozice tanečníka, tak múzičnosti, emocionality a citu pro slovo. A také schopnosti být pravdivý - na scéně i v životě," shrnuje deník. Připomíná také jeho charismatický hlas a smysl pro češtinu, kterou si uchoval v čisté a krásné podobě i v zámoří. Za triumfální pak deník označuje Třískův návrat v titulní roli Krále Leara v roce 2002.

Lidové noviny na Třísku vzpomínají jako na nesmírně přátelského člověka, vysloveně kamarádského. V pasáži věnované Třískově emigraci připomínají důvody, pro které ho režim začal dusit. Šlo o kamarádství s Václavem Havlem, jejich společné komentování sovětské okupace v roce 1968 v libereckém rozhlase až po diváckou účast na představení Havlovy Žebrácké opery v Horních Počernicích v hostinci u Sahulků.

"Kvůli tomu zasedal přes noc ústřední výbor KSČ - a byl jsem opět vyvrhel. To byl podzim 1976 a to bylo moje poslední představení. Pak jsem na českém jevišti hrál až v Králi Learovi," citují LN Třísku.

Hospodářské noviny doplňují, že Tříska měl i v pozdním věku elán mladíka. Letos v březnu se na pražském festivalu Febiofest vtipkovalo o jeho neobyčejné kondici. Při přebírání ceny Kristián udělal pár cviků s energií gymnasty a den poté poznamenal, že to byla jen drobná ukázka jeho sil, připomíná list. "Ať už Tříska jen pískal za scénou, nebo tak jako v Obecné škole převýšil všechny ostatní herce, vždy v tom byla nakažlivá energie," konstatují HN.

Témata:  Jan Tříska,  noviny a tisk,  kultura