reklama

Výklad provedený ministerstvem vnitra podle soudu nahrává frivolním, tedy nevážným kandidaturám. "Podepsáním kandidátní listiny určitému kandidátovi se poslanec či senátor nestará o 'větší pestrost soutěže', neposuzuje vhodnost více možných kandidátů, ale provede svým návrhem výběr nejvhodnějšího z nich - reprezentanta svých voličů," stojí v usnesení.

Volební senát ve středu odmítl stížnost Terezie Holovské, která se domáhala zrušení registrace pěti kandidátů s vícenásobnými podpisy. Nad rámec odůvodnění ale NSS formuloval do budoucna názor odlišný od postoje vnitra, které ve dvojí - či dokonce trojí - podpoře od některých poslanců a senátorů nevidělo problém.

Zákonodárci nemají být podle soudu chladně kalkulujícími sázkaři, kteří své podpisy rozdělují mezi jednotlivé závodníky, aby tak zvýšili možnost úspěchu. Spíše je potřeba vnímat je jako "majitele jednoho koně", v jehož vítězství věří, a na kterého proto vsadí vše.

Právní úprava i ústavní praxe podle NSS směřuje k tomu, aby ve volbách nebylo extrémně mnoho prezidentských kandidátů. Proto musí uchazeči získat 50.000 občanských podpisů, anebo podporu 20 poslanců, případně deseti senátorů. Volební senát spočetl, že kdyby například 11 senátorů spolupracovalo, mohli by prostou záměnou jednoho člověka v desetičlenné navrhující skupině vygenerovat postupně 11 kandidátů na Hrad.

Pokud by takto spolupracovalo 12 senátorů, za stejných východisek by mohli navrhnout dokonce 66 kandidátů. "Pokud by se jednalo o poslanecké varianty, pak by 21 poslanců mohlo navrhnout 21 kandidátů a 22 poslanců již dokonce 231 kandidátů!" napsali soudci.

"Připuštění takové varianty by mohlo vést velmi snadno k desítkám řádných kandidátů, kterým by musely být například vytištěny volební lístky a poskytnuto bezplatně pět hodin vysílacího času v České televizi a Českém rozhlasu," uvedl volební senát v závěru rozhodnutí.