reklama

Chaos v nejstarší české politické straně je do očí bijící. Vedení strany je neviditelné a o slovo se hlásí několik osobností, u nichž nevíme, jakou mají šanci na zvolení do čela strany. Jak si stojí Milan Chovanec, Jan Hamáček, straničtí liberálové, „intelektuál“ Jiří Paroubek a Jiří Zimola s Jiřím Běhounkem? Únorový sjezd ČSSD se po prezidentské volbě jeví jako zatím největší politickou událostí roku. Může výrazně ovlivnit sestavování vlády a možná i napoví, jak bude probíhat druhé prezidentování Miloše Zemana.

Slovy někdejšího nejúspěšnějšího předsedy ČSSD (co do počtu hlasů ve volbách) Jiřího Paroubka se sociální demokracie nachází v nejsložitějším okamžiku svých 140letých dějin. A je to pravda. Volební výsledek z října letošního roku a také prezidentská volba zcela odepsala liberální vedení strany v čele s Bohuslavem Sobotkou a Lubomírem Zaorálkem. Ti už se na veřejnosti takřka neukazují, lidé jako Jiří Dienstbier nebo Michaela Marksová ani nemluvě. Postaví liberální křídlo svého kandidáta do vedení strany? Zatím to vypadá, že ne. Jana Hamáčka jako představitele čistě liberální části strany označit nelze. Hamáček zaujal před volbou předsedy pozici velmi vypočítavou (ne však víc, než jeho kolega Milan Chovanec). Hamáček totiž veřejně deklaruje podporu Miloši Zemanovi, zároveň vylučuje spolupráci s extremisty, ale dává i veřejně na odiv to, že spolupráce s Andrejem Babišem na sestavování vlády je možná. Sám Babiš by jistě preferoval vyjednávání o sestavení koalice spíše s Hamáčkem, než s Chovancem. Ten má ale jiné trumfy.

Milan Chovanec je politický chameleon, o tom žádná. Z většiny kauz a kontroverzí dokázal bravurně vybruslit, protože si dobře spočítal, kdy se má na čí stranu postavit. Chovance lze do jisté míry označit za stranického populistu. Ačkoliv má chladné vztahy s Babišem, pozorovat lze silné pouto mezi ním a prezidentem Milošem Zemanem. Navíc Chovanec představuje jakýsi most mezi umírněným Hamáčkem a bývalým rebelujícím zemanovským křídlem nyní v čele se Zimolou. Právě této své pozice chce bývalý ministr vnitra využít. Patrné je to už z jeho účasti na tiskovce po znovuzvolení Zemana do funkce, kde se objevil na pódiu i s Tomiem Okamurou nebo šéfem TV Barandov Jaromírem Soukupem. Zeman by měl navíc vystoupit na únorovém sjezdu ČSSD. Pokud by tam veřejně podpořil právě Chovance, ostatní kandidáti by byli rázem na odpis. Bordel v ČSSD by mohlo vyřešit právě Zemanovo vystoupení, což je ale zároveň důkazem, že strana je na tom už skutečně zle a sama neví, co se sebou.

Platforma Zachraňme ČSSD, která je otevřeně prozemanovská, se šikuje za dvěma osobnostmi. Tou první je bývalý hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola a hejtman Vysočiny Jiří Běhounek. Řekněme si narovinu, že pro voliče by byla jistě zajímavější a výraznější právě osoba Jiřího Zimoly. Jeho podporují i klíčové postavy strany z minulosti. Jde zejména o Michala Haška nebo Zdeňka Škromacha. O tom, jak si stojí toto křídlo, moc nenapověděl jeho sjezd v Táboře v polovině měsíce. Na něm mimochodem byl i Milan Chovanec. Vítězství tohoto křídla by mohlo způsobit, že prezident Zeman se stane více aktivistickým, ČSSD by byla pomyslnou prodlouženou rukou prezidenta, což bude mít v konečném důsledku vliv i na vyjednávání o spolupráci s Babišem.

O své slovo se z dálky hlásí výše zmíněný Jiří Paroubek. Ten nedávno na své tiskové konferenci představil rozsáhlý plán, jak stranu vyvést z hranice volitelnosti. Levicový intelektuál zmínil zejména hospodářskou politiku a priority, které by měla ČSSD razit. V médiích také vzkázal, že by rád zasáhl do souboje o předsednický post a zpochybnil sílu osobností typu Chovanec a Běhounek. Paroubek má nicméně smůlu, na jeho volání stále nikdo neslyší, strana Paroubka stále nepřijala do svých řad a nikdo se o to ani nepokouší – možná ze strachu. Boj o předsednické křeslo je zcela otevřený a ti, co sledují politické dění, už s napětím očekávají ono datum 18. února, kdy se v Hradci Králové o všem rozhodne.