reklama

Pochybnosti o podpisech se týkaly Petra Hanniga, Marka Hilšera, Jiřího Hynka, Vratislava Kulhánka a Mirka Topolánka. Vnitro je registrovalo jako kandidáty, přestože se podpora zákonodárců částečně překrývala. 

Pecinovu stížnost krátce po volbách zamítl Nejvyšší správní soud. Konstatoval, že v řízení o neplatnosti voleb a hlasování už nelze brojit proti vadám v registraci kandidátní listiny. Před volbami ale registraci řádně nezpochybnil nikdo, komu zákon toto právo přiznává. Všichni kandidáti tak mohli usilovat o hlasy voličů.

Podle následné Pecinovy ústavní stížnosti by měl mít možnost napadnout domnělé porušení zákona v registrační fázi každý volič nebo alespoň všichni kandidáti bez ohledu na to, jak ministerstvo naložilo s jejich vlastní kandidátní listinou a čeho se sami paralelně domáhají.

Podle ÚS je ale v pořádku, že zákon umožňuje dát podnět k soudnímu přezkoumávání registračního řízení jen přímým účastníkům volební soutěže, tedy navrhovatelům kandidáta nebo jemu samotnému. Kdyby mohl žalobu dát kdokoliv, mohlo by to zahltit NSS, a volby tak zmařit.

Pecina neuspěl ani s dalšími námitkami, souvisejícími například s údajnou podjatostí volebního senátu NSS. "Zjištěný skutkový stav považuje ÚS za dostatečný a jeho právní posouzení provedené NSS za logické, úplné a přesvědčivé," stojí v usnesení ÚS.