Život na sociálních dávkách: Jaký luxus si mohou dovolit lidé bez práce

Jsou sociální dávky tak vysoké, že kvůli nim lidé nemusí chodit do práce Svým způsobem ano i ne. Dávky státní sociální podpory totiž nejsou automatické a stát je vyplácí až po splnění všech podmínek, které přesně vymezuje. A ten je mnohdy striktní.

Základní dávku tvoří životní minimum, které je stanoveno na 3410 korun na dospělou osobu. To narůstá podle počtu osob v domácnosti, což znamená, že pokud tvoří společnou domácnost 2 dospělí a 2 děti ve věku 8 a 16 let, životní minimum je stanoveno na 10 560 korun. V případě tří dětí ve věku 5, 8 a 16 let je životní minimum 12 300.

Tato částka se v průběhu posledních let příliš nezměnila a bylo spekulativní, jestli se otci od rodiny vyplatilo nastoupit do práce za minimální mzdu 9000 korun, kterou by mu například očesaly o dluhy a exekuce. Na druhou stranu je potřeba podotknout, že pokud se dnes člověk dlouhodobě vyhýbá, životní minimum klesne na existenční minimum, které činí 2200 korun.

Naopak pro pracující je situace příznivější, minimální mzda je vyšší než životní minimum a pokud by do práce nastoupili oba rodiče, tak si přinejmenším vydělají dvojnásobek toho, co by dostali od státu. Být dnes "na dávkách" se proto nevyplatí a vyžít se z nich dá jen těžko.

Na druhou stranu je ale potřeba počítat i s jinými příspěvky, z nichž některé stát může a nemusí v závislosti na výši příjmů rodině přiřknout. Jedním z nich je rodičovský příspěvek, který činí 220 tisíc korun. Rodičům s nízkými příjmy a bez nároku na mateřskou ale úřad práce měsíčně vyplatí maximálně 7600 korun. 

Rodiče bez příjmu mají také nárok na přídavek na dítě, i ten je ale velmi nízký. Za díte do 6 let je roven výši 500 korun, za dítě od 6 do 15 let 610 korun a za potomka od 15 do 26 let 700 korun. Porodné, které se vyplácí jednorázově, pak činí zhruba 10-13 tisíc korun podle počtu dětí.

Další pravidelnou měsíční částku, avšak po omezenou dobu, lze získat ve formě příspěvku na bydlení. Ani u něj ale není situace tak růžová, jak se může zdát. Dávkou stát přispívá na náklady na bydlení rodinám a jednotlivcům s nízkými příjmy ve chvíli, kdy 30 % (v Praze 35 %) příjmů rodiny nestačí k pokrytí nákladů na bydlení. Zároveň ale musí být těchto 30 %, resp. 25 % příjmů rodiny nižší než příslušné normativní náklady stanovené zákonem.

V praxi ale nejde o závratnou částku. Výše příspěvku na bydlení činí za kalendářní měsíc rozdíl mezi normativními náklady na bydlení a rozhodným příjmem rodiny vynásobeným koeficientem 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientem 0,35. Navíc musí lidé tento příspěvek do poslední koruny státu vykázat.

Hovoříme-li tedy o rodinách či lidech, kteří od státu měsíčně pobírají desetitisíce korun, pravděpodobně se jedná o specifické případy, za kterými mohou stát dva faktory.

Prvním z nich může být tzv. opatrovnický příspěvek, který činí až 15 200 korun. Jeho přiznání ale není automatické a podléhá důsledným kontrolám. Druhým případem, a pravděpodobně tím častějším, díky kterému si lidé myslí, že se lidé bez práce mají lépe, jsou jednorázové dávky v rámci mimořádné okamžité pomoci.

Tato částka se sice pohybuje ve výši až 50 tisíc korun, stát ji ale poskytuje pouze ve výjimečných případech, například pokud rodina nemá finance na základní vybavení pro školou povinné děti, nebo při zasažení povodněmi apod. Částka a její útrata ale podléhá opět přísným kontrolám ze strany úřadů.

Z výše uvedeného vyplývá, že pracovat se dnes vyplatí, zejména v době, kdy zaměstnavatelé nutně shání zaměstnance a předcházejí si je vysokými platy. Situace na poli dávek totiž není nijak růžová a z dlouhodobého hlediska na tom budou rodiny žijící na dávkách stále více hůře.

Témata:  lidé,  Češi,  sociální dávky