reklama

Vládnoucí komunistická strana odpůrce své ideologie a režimu perzekuovala nejrůznějšími prostředky. Zákaz vykonávat svou profesi nebo nemožnost studovat na vysoké škole patřily k běžným metodám.

Projev výraznějšího nesouhlasu se trestal kriminálem a zejména v 50. letech i smrtí. Politických vězňů byla řada. Revoluce byla dovršená zvolením Václava Havla prezidentem a to nedlouho po-té, co sám Havel opustil kriminál, kam byl komunistickou soudní mašinérií z politických důvodů poslán.

Politickým vězněm byl i Gustav Husák, který před opuštěním funkce prezidenta Československa vyhlásil amnestii s cílem propustit politické vězně.

V reakci na text, který připomněl okolnosti Havlovy amnestie, tuto okolnost zveřejnil na sociálních sítích právník Pavel Hasenkopf.

„V tom článku chybí jedna málo známá, ale za to velmi podstatná informace:

Amnestii politickým vězňům dal 8.12.1989, tedy 9 dní před svou abdikací, už Gustáv Husák (č. 150/1989 Sb.). Pokud chtěl nějakou amnestii při svém nástupu udělit i Václav Havel, v podstatě už mohl propouštět jen kriminálníky,“ napsal na Facebooku právník a řadu lidí podle reakcí překvapil.

Pavel Hasenkopf byl poradcem prezidenta Václava Klause, a podílel se na Klausově amnestii, kterou vyhlásil, když končil své druhé prezidentské období. Na přípravě amnestie se Hasenkopf podílel, ale podle jeho pozdějších vyjádření jeho verze nebyla přijata a od finální podoby právního aktu se distancoval.

Amnestování odsouzených vězňů je vždy kontroverzní událostí. Havel byl za propuštění kritizován a obviňován za dobový nárůst kriminality. Nicméně statistické údaje potvrdily, že na nárůstu kriminality se amnestovaní vězni podíleli jen z 8%.

Polovina amnestovaných vězňů Klausem byla po půl roce na svobodě opět trestně stíhaná polovina propuštěných.