reklama

Mezi lidmi, kteří vytvořili dlouhou frontu před katafalkem, byli spisovatel, herec a písničkář Jan Vodňanský, zpěvačka Marta Kubišová, režisérka Olga Sommerová, politici Marek Benda (ODS) a Ivan Bartoš (Piráti), hudební skladatel a bývalý prezidentský kandidát Vladimír Franz, hudební pedagog Jiří Hlaváč, herečka Dagmar Havlová, sportovní komentátor Petr Vichnar, senátor Jiří Drahoš nebo ředitel Národního divadla Jan Burian.

"Táňu jsem znal jako nesmírně milého až andělského člověka s pevným občanským postojem. Byla přátelská, otevřená a aktivní. Budu na ni vzpomínat v nejlepším," řekl ČTK Burian.

Drahoš si bude Fischerovou pamatovat jako herečku a skvělou dámu. "Naposledy jsme se viděli v Činoherním klubu na výročním představení S úsměvem idiota. Vážil jsem si na ní úplně všeho - skromnosti, toho, jak se starala o svého syna, i jejího hereckého a pěveckého umění," uvedl.

"Odcházejí lidi, které bychom tady rádi měli," povzdychla si Sommerová. "Otevřené srdce" Fischerové pak ocenil předseda Herecké asociace Ondřej Kepka.

Fischerovou na poslední cestě doprovodilo v obřadní síni Stamicovo kvarteto. Ve smuteční řeči na její působení v pražském Činoherním klubu zavzpomínal Jan Kačer, se kterým moderovala televizní adventní koncerty. Právě Kačer režíroval Fischerovou v Činoherním klubu v roli Soni v Čechovově Strýčkovi Váňovi. "Nikdy si nestěžovala a uměla naslouchat bolestem jiných. Dovedla být pevná jako skála, když šlo o pravdu," řekl Kačer.

Obřad zakončila reprodukovaná píseň Pověz, miláčku z představení S úsměvem idiota, kterou Fischerová nazpívala s Janem Vodňanským.

Vedle herectví se Fischerová řadu let věnovala charitě a politice. Působila v nadacích a občanských sdruženích, byla poslankyní a v roce 2013 kandidovala jako nezávislá v prezidentských volbách.

Na filmovém plátně se Fischerová poprvé objevila pod režijním vedením Vladimíra Čecha v československém dramatu Kohout plaší smrt v roce 1961. Hrála také například ve filmech Hotel pro cizince (1966), Lev s bílou hřívou (1986) nebo Svědek umírajícího času (1989). Po roce 1989 se objevila například v seriálu Konec velkých prázdnin (1994). Čtyři roky odehrála v Divadle Jiřího Wolkera, odkud odešla po narození syna Kryštofa. Musela se vyrovnat s jeho postižením a profesi přizpůsobit rodině. Hostovala v různých divadlech, dělala s Evaldem Schormem a s Kačerem.

V roce 2002 byla jako nezávislá na kandidátce Unie svobody-DEU zvolena do Sněmovny a do roku 2006 působila ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu či stálé komisi pro kontrolu činnosti BIS. V roce 2006 kandidovala v Praze 2 do Senátu, postoupila do druhého kola. I další pokus o návrat do Sněmovny byl neúspěšný. V posledních letech se Fischerová věnovala charitativní činnosti.

Přátelé a spolupracovníci zesnulé herečky připravují na polovinu ledna vzpomínkový večer. Setkání se uskuteční 15. ledna v Malostranské besedě.