reklama

Každý se něčeho bojí. Někdo ztráty partnera, jiný výšek, pavouků nebo ohně. Lidé trpící Urbachův-Wietheho syndromem ale strach neznají. Trpí vzácným, geneticky podmíněným onemocněním postihující kůži a nervovou soustavu. 

Kůže postupně hrubne a tvrdne, dostává porcelánový nádech a objevují se puchýře a jizvy po drobných poraněních. Nemocným začnou vypadávat vlasy, objevují se problémy se zuby, vředy kolem očí, na sliznici, v ústech a poruchy řeči, paměti, epilepsie a následně vážné neurologické potíže.

Samotný učebnicový popis příznaků této nemoci zní opravdu hrozivě, o to více v kombinaci s tím, že nemoc je v současné době neléčitelná. Konkrétní projevy ale lze relativně dobře kompenzovat, a tak se nejedná o život ohrožující onemocnění a při rychlém řešení respiračních i jiných komplikací ani nezkracuje život pacienta.

Urbachův-Wietheho syndrom se ale vyznačuje ještě jedním příznakem, který je pro nemocné možná nebezpečnější, než jakýkoliv jiný. Pacienty totiž zbavuje strachu. Své o tom ví jedenapadesátiletá Američanka, které nemoc znemožňuje pocítit jeden ze základních evolučních instinktů.

Rozhovor se ženou, jež vystupuje pouze pod zkratkou SM, odvysílalo už dříve americké rádio NPR. Interview vedl její lékař, neurolog Daniel Tranel. "Řekněte mi, co je strach," zeptal se jí. "Je to něco, o co se snažím, ale po pravdě řečeno netuším," odpověděla žena. I když je talentovaná malířka, má prý potíže nakreslit vyděšený obličej.

Kdysi, před poškozením amygdaly, prý SM cítila alespoň strach ze zvířat, která by jí mohla ublížit. Když se v ní teď vědci pokoušeli vyvolat alespoň nějakou reakci tím, že jí ukázali nebezpečné hady, museli dávat pozor, jinak by žena bez bázně sahala i na jedovaté tvory.

SM dost dobře chápe, co ji může ohrozit na životě. Chybí jí však rychlá a podvědomá reakce na nebezpečí. To se postupem času ukázalo jako obrovská nevýhoda. Je proto jasné, že ať už by měla být superhrdinská schopnost jakákoliv, možnost necítit strach mezi ně rozhodně patřit nebude.