reklama

Podle vědců se z nově tajících ledovců uvolňuje sladká voda. Ta má nejen menší hustotu než voda slaná z oceánů ale je i teplejší. Sladká teplá voda se tedy drží na hladině. „Je to stejný fyzikální proces, jako když na hladinu vylijete olej. Ten se také drží na hladině, protože je lehčí a měně hustý,“ vysvětluje Alessandro Silvano, vedoucí projektu. Problém je to především v zimě, kdy se studená voda z povrchu oceánu míchá s teplejší z hlubin.

Zároveň teplá sladká voda působí na okraje ledovců a způsobuje jejich rychlejší odtávání. Dobrou zprávou však je, že tento efekt posiluje ledové šelfy, do kterých se díky tomu dostává více drobného ledu, a jsou v chladnější vodě. Šelfy brání v úplných sesuvech ledovců. Jedná se však pouze o zpomalení procesu.  Výzkum tasmánských vědců byl zveřejněn krátce poté, co výzkumníci z Glasgow zveřejnili, že do 5 let by  měl roztát v Antarktidě obrovský ledovec zhruba o rozloze Londýna.  Pokud by došlo k roztátí Velkého západního ledovce, voda v mořích a oceánech by stoupla o tři metry.

 Samotné tání ledovců však celý proces zrychluje, protože do atmosféry se vypouští více oxidu uhličitého, který je v něm uložený. To vede k vyšším teplotám a tedy k vyššímu tání ledovců. Vědci předpokládají, že podobný proces se udál před 15 000 lety, kdy došlo k podobnému zvýšení hladin moří. Již dnes má tento proces svoje důsledky na oceány. Golfský proud zpomalil o 15%, což může mít opět nepříjemné dopady na celou planetu, v podobě nevypočitatelného počasí.