reklama

Ekonomové tvrdí, že stárnutí populace má negativní dopady především na mladší generace. Jelikož se stárnutím ve společnosti bude přibývat víc nároků na důchod, mladí lidé se budou potýkat s většími výdaji. Předpokládá se také růst výdajů na zdravotní péči, vyšší daně a zvýšení podílu ekonomicky neaktivních osob v populaci.

Se zlepšením zdravotní a sociální péče lidé začínají žít výrazně déle než například ve středověku. To ovšem ani neznamená, že život starších lidí je tak šťastný. Většina lidí nad 80 let žijí sama, často mají jen pár lidí, s nimiž mohou mluvit. Tito lidé jsou izolovaní a společnost se o ně nezajímá, jelikož už nepatří do skupiny ekonomicky aktivních a „výhodných“ občanů.

 Mnozí z těchto lidí trpí chronickými bolestmi, častěji také dochází k poruchám mozkové činnosti. Ve srovnání se středověkem, kdy lidé byli staří již ve věku 40 let, dnes většina lidí žije mnohem déle.

Stárnutí populace je charakteristické zejména pro vyspělejší státy. Tento proces je podpořen jiným demografickým procesem – snížením porodnosti. Naopak lidé v chudší státech žijí méně, zatímco úroveň porodnosti dlouhodobě roste.

Státy, čím dal tím víc iniciují politiku kontroly porodnosti. Některé ale nemají pozitivní zkušenosti s tímto nástrojem. Nejznámějším příkladem je Čína, která využívala spíše násilné metody demografické kontroly. Čínská politika jednoho dítěte se neosvědčila v důsledku zmíněného procesu stárnutí populace – obrovská čínská ekonomika totiž potřebovala velký počet ekonomicky aktivních obyvatel.

Nezdravé změny struktury společnosti jsou způsobeny různými faktory. V některých zemích se odvíjí od náboženství či sociálního statusu. Stárnutí populace je pouhým následkem velkých změn ve společenské struktuře.