reklama

Píše se 24. října 1960 a na kosmodromu Bajkonur se schyluje k největší tragédii, jaká lidstvo v historii vesmírných letů potkala. Sovětský svaz drží prvenství v dobývání vesmíru a právě se připravuje odpal nové rakety R-16.

Sovětský vůdce Nikita Chruščov požaduje, aby se raketa odpálila dříve, než vypuknou oslavy říjnové revoluce. Ledacos se proto zanedbá či opomene a ani bezpečnostní protokoly nejsou tak přísné jako nyní. O tom ostatně svědčí i to, že raketa měla být odpálena už 23. října, zabránila tomu ale technická závada.

Nebyla ale pouze jedna. Objevoval se problém za problémem, a ten největší se týkal palivových nádrží. Z nich totiž začalo palivo unikat a ve chvíli, kdy to řídící středisko nepovažovalo za problém a nařídilo otevřít nádrže, celý kosmodrom vybuchl.

Bajkonur se proměnil v ohnivé peklo. Kdo nezemřel okamžitě po explozi, uhořel během několika málo sekund, nebo ho zabily jedovaté výpary. Výbuch byl viditelný a slyšitelný do vzdálenosti několika desítek kilometrů a nikdo v okolí jej neměl šanci přežít. 

Při tragédii zemřelo nejméně 125 lidí, některé zdroje ale uvádí až 200 lidí. Řada médií ji proto považuje za největší katastrofu v historii dobývání vesmíru, ačkoliv se prakticky vzato odehrála na Zemi. Přesto takto silný výbuch rakety lidstvo ještě nevidělo. Jak bylo při vyšetřování zjištěno, za vše mohla série chyb vzniklá nedostatečnou bezpečností.

O katastrofě navzdory její velikosti nesmělo psát. Oficiální orgány uvedly, že oběti zemřely při leteckém neštěstí, a celý případ daly k ledu. Co se skutečně stalo se tak svět dozvěděl až v roce 1989, kdy mohl tisk poprvé otevřeně napsat, k jaké tragédii došlo.