reklama

Indiánský lid se rodil a umíral po celá staletí zcela nezávisle, svobodně a daleko mimo dosah očí dalekých Evropanů či obyvatel Afriky a Asie. Přitom právě z Asie sem, na americký kontinent, dle dodnes převládající teorie původně migrující skupiny lidí přišli. Testy DNA odhalily jejich pravlast v oblasti Sibiře, ze které během doby ledové, asi před 15 000 až 20 000 lety, přešli přes zamrzlý Beringův průliv až do oblasti dnešní Aljašky.

Na chladnějším severu zůstávaly indiánské klany a kmeny spíše divoké, pevně spjaté s přírodou a kočovným způsobem života. Převládal u nich lovecký a sběračský způsob obživy. Ovšem již na jižním pobřeží Severní Ameriky se kolem řeky Mississippi rozvíjely složitější a vyspělejší společenské celky, které daly vzniknout pyramidám a městům.

Ještě vyspělejší byla subtropická oblast, která se táhla od Mexika až po tichomořské pobřeží Jižní Ameriky. Zde se již od 2. tisíciletí př. n. l. rozvíjely vyspělé kmenové svazy, následně městské státy a říše. Rozkvět těchto společností nastal především během a krátce po 1. tisíciletí n. l. Mezi nejslavnější civilizace jistě patří Mayové, Aztékové a Inkové.

Když v roce 1492 dorazil k Bahamským ostrovům Kryštof Kolumbus na své vysněné cestě za objevem západní cesty do jižní Asie, zcela nevědomky objevil nový kontinent a jeho obyvatele nazval s myšlenkou, že už je v Indii, Indiány. Dal tím navždy název pro obyvatele tohoto nového světa, pro něž návštěva Kryštofa Kolumba též nevědomky znamenala brzkou zkázu.

Nebyla to jen touha a chuť po nových objevech a výhodném obchodování, ale též nekonečná chtivost po bohatství, zlatě, nové půdě a moci. To vše sem na počátku 16. století lákalo čím dál více dobrodruhů a válečníků.

Asi nejvíce osudový byl příchod Hernána Cortese, kterému se podařilo v letech 1519 až 1521 dobýt Aztéckou říši, v té době jednu z nejmocnějších v daném regionu. Vítězil nyní ten, kdo se spolčil se Španěly. Podrobené a utiskované kmeny a městské státy v područí Aztéků se tak vedle mužů v kovové zbroji s palebnými zbraněmi stávaly téměř neporazitelní. Spojenectví to však bylo více než nevýhodné. Jejich domovy pak zničili právě Španělé. A tak od 20. let až do 70. let 16. století, kdy Francisco Pizzaro dobyl Inckou říši, zanikala jedna velká říše za druhou a vedle nich i menší městské státy Mayů či kmenové svazy v okolí And.

Železné meče, těžké brnění, ohnivá metla střelných zbraní a děl a dusot koní si brzy podrobil velkou část Střední a Jižní Ameriky. Na severu ještě zůstávaly mnohde svobodné a divoké kmeny, které netušily, že jejich svět se pomalu mění. Čas severoamerických indiánů nastal až s příchodem Angličanů a Francouzů v 17. a 18. století, jejichž vzájemné šarvátky na východním pobřeží vyháněly indiánský lid dál na západ. Zde následně v 19. století drtila poslední svobodné kočovné kmeny nenasytná rozpínavost Spojených států amerických, jejichž vůli a moc sem přinášela nejen kavalerie, ale též železnice. Indiáni byli opět vyháněni ze svých lovišť a uzavíráni do rezervací, kde s nimi ani v novodobé historii 20. století nebylo vždy zacházeno vhodně a důstojně. 

Kolik kdysi žilo v Americe kdysi původních obyvatel, dnes není možné přesně říci. Jen v USA, kde dnes celkový počet obyvatel čítá více jak 325 milionů, žije cca 5 milionů indiánů. Lepší čísla pak ukazují především středo a jihoamerické země.

Některé odhady říkají, že mayská kulturní oblast původně čítala asi 15 milionů obyvatel, Aztécká říše pak 11 milionů. Jak mohly tyto civilizace tak snadno padnout a co se jejich strůjcům stalo? Pohromou pro indiánské obyvatele nebyly ani tolik zbraně Evropanů, jako spíše samotný přístup dobyvatelů. Ti přinášeli novou taktiku boje, představující blafování, lsti, zrady, pasti a další prvky, které byly mnohdy indiánským způsobům cizí. Hlavní, byť nevědomou zbraní Evropanů, však nebyla děla, ale nemoci. Byly to především neštovice a spalničky, proti kterým neměli indiáni imunitu. Oslabení válečníci nemohli bojovat, snižující se stav obyvatel, především rolníků, znemožňoval udržitelnost vládního a správního aparátu. V důsledku rozšíření evropských infekčních nemocí a neustálých epidemií zahynulo až 90 % původních obyvatel a populace tak prudce poklesla.