reklama

Byť jakoby adventní čas začal teprve před chvíli, rychlé tempo času ukazuje, že se již blíží vrchol a závěr tohoto období, kdy se připravujeme na samotné Vánoce. Již na úvod je důležité říci, že v minulosti hrála velkou roli symbolika, která přežívá dodnes, ovšem už si ji mnohdy neuvědomujeme, jelikož nás stíhá především shon, aby se vše stihlo. Přitom v období adventu bychom se měli vnitřně očistit a připravit se tak na radostné prožití vánočního času. Advent byl dobou postní, v níž se lidé měli vyvarovat nadměrného jídla a pití. Byly zakázány bujaré zábavy, tance a zpěvy.

Adventní období začíná čtvrtou nedělí před Vánocemi a končí odpoledne 24. prosince. Často jsou s ním ale spojovány i některé dny, které mu předcházejí. Tyto dny byly kdysi historicky spjaty s předvánoční dobou a lidová tradice k nim váže řadu obyčejů. Patří k nim například svátek sv. Ondřeje (30. listopadu), sv. Barbory (4. prosince), sv. Mikuláše (6. prosince) a sv. Lucie (13. prosince).

České vánoce jsou sice křesťanské, ale mají zároveň půvab lidové bezprostřednosti, humoru i pověrečných magií a věšteb, které si lidé po staletí předávali od dob pohanských až po nepříliš dávné minulosti. A právě pohanské zvyky se odrážejí hlavně v příbězích svatých a v tradicích, které se na jejich svátek dodržovaly a mnohde ještě stále dodržují.

Například svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám a snad aby si trochu odpočinuly při vánočním shonu, nesměly v tento den drát ani příst. Nezřídka se za Lucky převlékaly sousedky a kontrolovaly jiné, zda nepředou či nederou peří. Těm, které přistihly při draní, rozfoukaly peří po celé světnici a těm, které předly, rozmotaly napředené nitě.

Zdobení stromků bylo ještě začátkem 16. století katolickou církví považováno za pohanský zvyk a jako takové pronásledováno. Teprve koncem 16. století byl stromek vzat na milost. Poprvé se ozdobené stromky objevily v Německu. Zmínku najdeme v kronice města Brémy z roku 1570. Je zajímavé, že první stromky byly věšeny za špičku od stropu.

Od druhé poloviny 17. století se stromky zdobily v rodinách, nejdřív protestantských, později i v katolických. Ve venkovských rodinách se vánoční stromeček objevil až v druhé polovině 19. století. Jeho nazdobení se většinou ujímaly malé děti. Věšely na něj jablíčka, slaměné ozdoby, perníková kolečka a srdíčka, ořechy, později i papírové řetězy.

Historie vánočních stromečků u nás není dlouhá. První stromeček se rozsvítil v Praze roku 1812 ve vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha. O třicet let později se již stromky prodávaly zcela běžně. Zvyk zdobení stromečků a nadělování dárků pod něj je tak především obrazem 19. století, kdy se ustálila naprostá většina dalších starších zvyků a vánočních činností, které děláme dodnes. 

Patří mezi ně například zvyk, že pod snítkou jmelí se mohou všechny osoby, a to bez ohledu na přítomnost kohokoliv jiného, políbit. Dále vypouštění lodiček ze skořápek vlašských ořechů, rozkrajování jablíček při Štědrovečerní večeři, rozlévání olova nebo vosku do studené vody a následné věštění budoucnosti ze vzniklých tvarů atd.

K Vánocům však patří i různá varovná rčení a pověry. Například na Štědrý večer nesměl nikdo sedět naproti dveřím do ulice, aby on nebo někdo z rodiny nezemřel. Nikdo nesměl ani hlasitě kýchnout nebo na někoho hlasitě zavolat, aby si ho nenašla smrt.

Mezi nejstarší dodnes přetrvávající tradice patří stavění betlémů. Zprávy o nich se hojně objevují již ve středověku. Existuje ale i mnoho tradic, které už dnes nedodržujeme, například lidová víra připisovala vánočním koledním obchůzkám magickou moc, které měly přinést štěstí a blahobyt do každého stavení. Na koledu se o Vánocích chodilo o Štědrém večeru, na svátek sv. Štěpána, na Nový rok a někde i na Hromnice. Dodnes zůstala mnohde tradice koledování pouze na Tři krále.  

Naopak z 19. století pochází novodobý zvyk v podobě novoročních přání, tzv. novoročenky, které ale v dnešní době mobilních telefonů a elektronické pošty upadají poněkud v zapomnění. Stejně tak neoblíbenější vánoční dárek, medvídek, je až záležitostí počátku 20. století, kdy se začal vyrábět ve velkém. Právě s ekonomickým růstem a politicko-sociálním vývojem 20. století je spojená hojná komerce v podobě nadělování dárků, které mnohdy zastínilo ostatní zvyky a tradice tohoto období, které by mělo být především o klidu, pokoře a trávení času v kruhu nejbližších.