reklama

Představte si, že máte tolik dětí, že byste mohli provozovat továrnu. Asi tak nějak vypadala rodina marockého sultána Moulay Ismaila Ibn Sharifa, který panoval mezi lety 1672–1727. Panovník se dožil více než osmdesáti let a za tu dobu podle odhadů zplodil nejméně 1,171 dětí. Nebyl samozřejmě jediným mužem v historii, který se proslavil velkým počtem dětí. Na stovky své potomky počítal třeba i Čingischán.

Ten dokonce podle některých statistik marockého sultána překonal. Odhaduje se, že Čingischán mohl mít 1 000 až 2 000 dětí. Díky sledování chromozomů Y vědci odhadují, že 16 milionů lidí, kteří dnes žijí v regionech kdysi dobytých Čingischánem, by mohli být jeho potomci nebo jeho blízcí příbuzní.

Nabízí se tedy otázka – kolik dětí může člověk za život zplodit? Ženy jsou na tom v porovnání s muži výrazně odlišně. Mohou se rozmnožovat jen asi polovinu svého života a rodit mohou zhruba jednou ročně. Je tedy logické, že mohou mít jen zlomek dětí oproti mužům.

Jedna studie odhaduje, že žena může být v životě asi 15krát těhotná. A v závislosti na tom, kolik dětí po každém těhotenství porodí, by tedy mohla mít asi 15 až 30 dětí. Zářným příkladem je v tomto směru panovnice Marie Terezie, která porodila 16 dětí. Ne všechny se ovšem dožily dospělosti.

Rekordmankou je ovšem podle Guinessovy knihy rekordů jiná žena – první manželka Rusa Feodora Vassilyjeva. Ta údajně na svět přivedla mezi lety 1725 a 1765 celkem 69 dětí. Žena, jejíž jméno se nedochovalo. údajně měla hned 16 párů dvojčat, sedmery trojčata a čtvery čtyřčata. Pikantní je, že druhá manželka tohoto Ruska porodila dalších 18 dětí - opět především dvojčat. 

Existují však faktory, které nemůže ovlivnit ani sám císař. Například když se mužské spermie stávají méně pohyblivými tím, jak muž stárne. S rostoucím věkem se tak snižuje jeho šance na početí dětí. Studie naznačují, že muži nad 50 let mají až o 38% nižší šanci na oplodnění ženy ve srovnání s muži do 30 let. Ale i tak tu šance stále je. To už žen po přechodu už to samozřejmě přirozeně nejde.