Migrační krize polarizuje společnost, ovlivňuje nálady v zemi, přiznává Čech žijící ve Švédsku

„Debata se tady nevede jen o tom, co všecko nám kdo může udělat, ale i o tom, jaké výhody má dlouhodobě otevřená a demokratická společnost. A taky jaké nevýhody má policejní stát,” vysvětluje Sniegoň. Země se podle něj hodně otevřela, je na tom relativně dobře ekonomicky a žije si svým životem.

„Starousedlíci by vám řekli, že dřív bylo líp. Já to zas tak dramaticky neprožívám. Jsou věci, které při té otevřenosti jsou lepší dnes, komunikace a mezinárodní styk dodávají životu takovou šíři, která, když šlo o uzavřenější společnost, nebyla taková. Spousta Švédů připustí, že otevřenost Švédsku prospívá,” uvedl akademik.

Přesto poukazuje na známý fakt – Švédsko prostě nedokáže pečlivě zkontrolovat každého migranta. „Ta krize, která se dostala do každodenního zpravodajství a hovorů lidí, kteří do té doby o politice ne úplně rádi povídali, společnost polarizuje a ovlivňuje celkové klima,“ přiznává. Loni do severské země přišlo si 30 tisíc běženců, v roce 2015 to však bylo až 163 tisíc.

Podle historika je poznat, že se situace změnila. „Výkyv v roce 2015 byl patrný. Já žiju v Malmö, kde na stanici vlaku, odkud normálně jezdím do práce, každý týden čekalo při vystoupení z vlaku 7000 žadatelů o azyl. I když ta stanice nikdy nebyla myšlená jako státní hranice, ocitl jsem se nechtěně na státní hranici při vjezdu do Švédska. To byl velký skok a nečekaná situace,” říká Sniegoň. 

Tamní společnost podle něj některé věci zvládá dobře, jiné zase hůř. „O žadatele se musí nějak postarat, ze začátku to bylo problematické i tím, že to bylo v zimě. Někteří lidé neměli ubytovací kapacity, neměli kde složit hlavu. Pochopitelně i reakce těch, kteří to měli zvládat, byly různé, protože to byla obrovská výzva a zátěž. Tady je ale potřeba si ale připomenout i to, že tu situaci nikdo nechtěl, nikdo z ní nebyl šťastný,“ vysvětluje.

Uznává sice, že strach je relevantní a legitimní a že je součástí demokracie, na druhé straně prý ale není oprávněné říkat, že když se vyskytnou jednotlivé případy, že jde o kulturu vrahů nebo sumu vrahů, kteří přišli znásilňovat a zabíjet. „Nedávno jsem byl na diskuzi s jedním z radních města Malmö, diskutovalo se tam o bezpečnosti. On říkal, že tendence násilných trestných činů v Malmö dlouhodobě klesá. zatímco strach lidí v této době naopak neúměrně vzrůstá. Cifry vám neřeknou nic o pocitech,“upozorňuje.

Připomíná také, že diskuze o integraci cizinců ve Švédsku začala už v 70. letech, kdy se požadavek na úplnou asimilaci změnil na požadavek multikulturálního soužití. Člověk se tak podle něj může držet svojí kultury a přitom se stát součástí té švédské. „To v řadě ohledů funguje a v řadě ohledů nefunguje. Nefunguje to ve slabších sociálních regionech, kde to najednou začalo skřípat tak, že se Švédové vystěhovali a máte dnes části měst, které jsou výhradně přistěhovalecké. Ghetta s sebou nesou řadu sociálních problémů,” říká Sniegoň.  

Právě na takových místech se podle něj občas objeví násilí takového typu, které Švédové neakceptují a nechtějí vidět. „Kriminalita je tam větší problém, i když tady se kriminální statistiky na základě etnické příslušnosti dělat nesmějí. Na druhou stranu – já jsem si našel statistiku, kolik je ve Švédsku vražd ročně. Zjistil jsem, že za rok 2015 tady došlo ke 112 vraždám. V Česku jsem našel obdobné číslo, asi 150. V Malmö došlo za rok k 10 vraždám, ve městě které je rozlohou a počtem obyvatel srovnatelné s Brnem, které má obdobná čísla. Zatímco Brno je etnicky daleko homogennější než Malmö, které má třetinu obyvatel přistěhovalců. V těchto extrémních projevech vám to nedává úplně jiná čísla,“ dodává Čech žijící ve Švédsku.

Témata:  Švédsko,  uprchlíci