Střet protikladů? Co očekávat od schůzky Merkelové a Trumpa

Trump a Merkelová mají zcela odlišný původ, styl i prezentaci. Merkelová, první a jediná kancléřka, vyrostla v rodině pastora ve východním Německu, v době hlubokého sovětského rozdělení. Před svou dlouholetou politickou kariérou pracovala od roku 1978 až 1990 jako vědecká spolupracovnice na Institutu fyzikální chemie Akademie věd v Berlíně, doktorát fyziky získala v roce 1986. Její vědecké zaměření se promítá i do jejího stylu vedení politiky. Merkelová je známá pečlivou přípravou, ve které věnuje velkou pozornost i těm nejmenším detailům.

Trump by nemohl být jiný. Syn stavebního podnikatele se vydal na dráhu obchodníka s nemovitostmi. Trump dokázala ze svého jména vybudovat hodnotnou značku. Svou proslulost potvrdil a ještě navýšil účinkováním v televizním pořadu The Apprentice (Učeň). Trump se vyznačuje vysokou mírou egoismu, rychlým, až zbrklým úsudkem, malou trpělivostí a excentrickou výbušností. Na rozdíl od Merkelové věnuje jen pramalou pozornost pečlivému studiu dokumentů. Jeho ohnivá povaha a emoce vzbuzující jednání je v ostrém kontrastu s chladnou umírněností Merkelové, stavící na první místo konsensus a dohodu.

Odlišnosti v osobnostních rysech a stylu se projevují též v naprosto odlišných politikách, které prosazují. Zatímco Merkelová je nejvýraznější podporovatelkou EU, Trump nadšeně hovořil o rozhodnutí Británie z ní odstoupit. Zatímco Merkelová kontroverzně otevřela náruč uprchlíkům, Trump dělá kontroverzní kroky, aby uprchlíkům znemožnil cestu do USA. Právě v otázce migrační krize došlo mezi oběma státníky k prvnímu výraznějšímu konfliktu. Trump během své prezidentské kampaně kritizoval vstřícný postoj Merkelové vůči uprchlíkům jako „hroznou chybu“. Merkelová  mu vrátila úder po tom, co zakázal občanům sedmi zemí s islámskou majoritou vstoupit do USA, kdy jej káravě telefonicky poučovala o nutnosti dodržovat Ženevské konvence.  

Další politické téma, na které mají naprosto odlišný názor, je Rusko. Merkelová, kdysi nejbližší evropský vrcholný politický spojenec Vladimíra Putina, po ukrajinské krizi a anexi Krymu je v čele sankcí proti Rusku a podniká předběžné kroky přípravy na možnou konfrontaci s Ruskem, které v mnoha ohledech odporují její preferované politice jemné síly (soft power), mající podobu spíše ekonomického než vojenského nátlaku. Trump naopak neskrývá svůj obdiv ke svému ruskému protějšku, mluví o restartu vztahů s Ruskem a tvrdí, že Putin je pro něj na stejné úrovni jako Merkelová.

Ruská otázka ale ukazuje, že setkání mezi Merkelovou a Trumpem nebude tak horké, jak by se mohlo vzhledem k jejich odlišným povahám a politikám zdát. Trumpova pověstná nepředvídatelnost se projevuje i jeho konstantním měněním názorů. Zatímco během kampaně nazýval NATO přežitou institucí, únoru se na adresu NATO vyjádřil pochvalně, přestože stále trvá na tom, aby jeho členové věnovali 2% z HDP na obranu. Politico zmiňuje názor některých evropských představitelů, že Trump schválně udržuje členy NATO v nejistotě ohledně toho, zda by jim v případě ruské agrese přišly USA na pomoc, aby členové dostáli svým závazkům. Jelikož Německo skutečně ze strachu z Ruska se touto cestou vydalo, pak lze –pokud je to pravda – hovořit o úspěšné taktice. Co je však mnohem jistější, že některé z významných postav Trumpovy administrativy jako např. ministr obrany James Matis, jsou silnými kritiky Ruska, čehož by Merkelová mohla využít.

Setkání se tak zřejmě bude nést v duchu klasického diplomatického setkání dvou klíčových spojenců. Trumpova administrativa po skandálních hovorech Trumpa s Austrálií a Mexikem si chce napravit pověst. Poklidnosti schůzky nahrává i fakt samotné osobnosti Merkelová. Ta je zvyklá odstavit vlastní osobní emoce stranou a nereagovat na minulé výpady, které vůči ní vedli její političtí oponenti. Merkelová má zkušenosti s jednáním se machistickými politiky – ať se jedná o Vladimíra Putina či tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana.

Kartou, na kterou Merkelová sází, a na kterou bude sázet nadále, je obchod, tvrdí CNN. Merkelová dokázala spolupracovat na klíčových ekonomických tématech s v Německu nepopulárním Georgem W. Bushem a určitě se pokusí podobný scénář zopakovat i s businessmanem Trumpem. Svědčí o tom, že ji na cestu doprovázejí špičky německého průmyslu jako jsou vedoucí představitelů největších německých koncernů Siemens a BMW. Nicméně, překážkou pro Merkelovou může být poněkud nerovný ekonomický vztah mezi USA a Německem, ve kterém Německo víc dováží než odváží, a na který Trump může poukazovat jako nevýhodný pro USA.  

Naopak otázka uprchlíků zřejmě nebude hrát velkou roli, protože i přes její globální působnost se jedná o záležitost domácích politik. Merkelová ví, že potřebuje silné transatlantické spojenectví s USA, a nebude chtít takovýto projekt ohrozit, pokud to nebude nutné. Jak poznamenává Jeffrey Rathke, zástupce ředitele z Centra pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu tento požadavek bude muset sladit s vysokou nepopularitou Trumpa v Německu a s tím, že nechce být příliš spojovaná s americkou administrativou. Jak a zda se jí podaří tyto dvě touhy sloučit je největší otázkou americké schůzky. 

Témata:  Donald Trump,  Angela Merkelová