reklama

Spojené státy nevyhrávají

Ministr obrany USA tento týden v senátu přiznal, že Američané v Afghánistánu nevyhrávají, poukazuje Boot. Dodává, že Taliban a další militantní skupiny jako klan Hakkání a IS ve skutečnosti dobyly zpět většinu území, o které přišly během krátkodobého osmnáctiměsíční navýšení americké vojenské přítomnosti, k němuž došlo v roce 2010 za prezidenta Baracka Obamy.

Rozhodnutí svrhnout v dubnu na východě Afghánistánu 21000 liber vážící bombu známou jako matka všech bomb nikterak nezměnilo trajektorii konfliktu, který se - z americké perspektivy – ubírá špatným směrem,“ píše historik. Připomíná, že generál John W. Nicholson Jr., velitel mezinárodní vojenské mise v Afghánistánu, již v únoru uvedl, že tamní vláda nekontroluje okolo dvou třetin obyvatel, což podle experta na terorismus Petera Bergena znamená, že Taliban buď kontroluje či ovlivňuje na 10 milionů lidí, tedy více než kdy ovládal IS v Sýrii a Iráku v době svého vrcholu v létě 2014.    

Nicholson doporučil vyslání několika tisíc amerických vojáků, kteří by vyztužili afghánské bezpečnostní složky, přičemž se uvádí, že Pentagon je pro rozmístění 3-5 tisíc mužů, kteří by doplnili přibližně 8400 Američanů, kteří momentálně v Afghánistánu slouží, poukazuje odborník. Dodává, že se objevují zprávy o odporu uvnitř Bílého domu, především ze strany Steva Bannona a dalších Trumpových poradců, podle nichž by USA neměly rozšiřovat své závazky na úroveň nějaké formy „státotvorné“ operace, proti níž Trump brojil ve své kampani.

Pokud Trump nyní ponechal rozhodnutí o vojácích na Pentagonu, jak se uvádí, naznačovalo by to, že Bannon utrpěl politickou porážku na úkor H. R. McMastera a Jima Mattise, dvou generálů, kteří v Afghánistánu sloužili a jsou odhodlaní zabránit Talibanu a dalším extremistickým skupinám získat moc,“ konstatuje Boot. To je podle něj dobrá zpráva, jelikož Trumpův Bílý dům se tím fakticky odmítl ujmout role podrobného řízení vojenských operací, která byla typická pro Baracka Obamu.

Odpovědnost nese vrchní velitel

Všichni Obamovi ministři obrany si stěžovali na tendence relativně nízko postavených pracovníků Bílého domu hlasitě mluvit do vojenských rozhodnutí a na sklony samotného Obamy vyhrazovat si rozhodovací pravomoc i v poměrně nepodstatných otázkách, vysvětluje historik. Doplňuje, že jedním z důsledků tohoto přístupu byl rigidní strop 100 tisíc vojáků uplatněný během navýšení sil v Afghánistánu, který nutil vojenské velitele rozdělovat jednotky, ponechávat je doma namísto toho, aby plnily svou práci, zatímco se silně spoléhalo na civilní kontraktory.   

Trump podle Boota činí dobře, když poskytuje vojenským velitelům více autonomie, avšak není jasné, zda v případě ponechání rozhodnutí o navýšení vojsk na Pentagonu nezašel příliš daleko. Expert odkazuje na názor komentátora listu New York Times Michaela Gordona, který soudí, že nechat rozhodnout ministerstvo obrany dle zastánců Trumpova kroku umožní Pentagonu vést nerušeně tažení proti nepřátelům USA a rychle reagovat na situaci na bojišti, avšak riziko spočívá v tom, že prezident může být od vývoje na bojišti natolik odříznut, že mu to nakonec umožní distancovat se od rozhodnutí, která mohou být politicky nepopulární, jak tvrdí kritici.       

To druhé nebezpečí – že se prezident bude distancovat od nepopulárních rozhodnutí – bylo evidentní v únoru po nespěšné razii speciálních jednotek v Jemenu, kterou prezident Trump schválil jen po letmém zvážení,“ soudí odborník. Připomíná, že když během mise zahynul americký voják, Trump neustále opakoval, že za jeho ztrátu mohou „generálové“.

Nezbývá než doufat, že pokud se situace v Afghánistánu nebude ubírat dobře, jak Boot ostatně očekává s odkazem na nedávnou vraždu tří amerických vojáků příslušníkem afghánských bezpečnostních složek, Trump se znovu nepokusí vinit „generály“, ale raději přijme plnou zodpovědnost coby vrchní velitel, píše expert. Dodává, že to platí i o rozhodnutích, která v rámci velitelského řetězce deleguje na někoho níže postaveného.