reklama

Podle Gvosdeva se dá téměř za zázrak považovat to, že se rok a půl od zahájení ruské intervence v Sýrii proti sobě prozatím nepostavily ruské a americké síly. Toto štěstí se však podle něj tento týden vyčerpalo, když došlo k sestřelení syrského vojenského letounu americkou armádou nad provincií Rakka.

„Kremlem pečlivě vytvořená rozzlobená reakce varovala, že od tohoto okamžiku Moskva bude považovat za nepřátelský jakékoliv stroj přelétající nad syrským územím bez výslovného souhlasu režimu Bašára Asada, ale zásadním způsobem se nezavázala, že ruský kontingent v Sýrii přijme nějaká opatření,“ uvádí expert.

Moskva totiž podle něj pečlivě volí slova tak, aby zabránila překročení pomyslné červené linie, protože zřejmě nemá technické schopnosti, aby mohla skutečně zasáhnout.

„Lze předpokládat, že letadlo koalice letící do syrského vzdušného prostoru může nyní být osvětleno ruskými radary, američtí a spojenečtí piloti musí přijímat zvýšenou míru rizika při provádění svých operací. Znamená to také, že vztah USA-Rusko bude nyní záviset na nervech a bleskových reakcích pilotů a pozemních řídících pracovníků, nikoli na plánech a preferencích prezidentů a diplomatů,“ varuje.

Gvosdev také připomíná reakci Vladimira Putina na situaci se Su-24, který byl v listopadu 2015 sestřelen tureckými vojsky. Rusko se vyvarovalo vojenské odpovědi, která by mohla vyvolat reakci spojenců Turecka z NATO, a zavedlo proti Ankaře ekonomické sankce a dalo jasně najevo, že může změnit svůj vztah k tureckým Kurdům. Po půl roce se musel turecký prezident Recep Tayyip Erdogan omluvit.

A podobné by to podle něj mohlo být i teď. Rusko podle něj s největší pravděpodobností nebude vyzývat americkou armádu, ale spíše bude hledat způsoby, jak jí zkomplikovat život v celém regionu. S ohledem na snahy USA zesílit sankce proti Rusku si Vladimir Putin pravděpodobně bude myslet, že nemá co ztratit a bude připraven přistoupit na další konfrontaci, vysvětluje analytik.

Dle nedávných slyšení ve věci Ruska se podle Gvosdeva objevily známky kognitivní disonance - z jedné strany je Rusko popisováno jako mocný nepřítel, který je schopný narušit a podkopat NATO, a z druhé je Rusko popisováno jako režim na pokraji kolapsu. S tímto přístupem Američané riskují v případě vyostření konfliktu nedosáhnout náležité dohody, varuje Gvosdev.

„Je zřejmé, že počáteční cíl Trumpa dosáhnout nějaké dohody s Kremlem jsou již mimo stůl. Je možné, že existují tak velké rozdíly mezi americkými a ruskými hodnotami a zájmy, že postavit mezi nimi most nedokážou žádné kompromisy," mysli sí Gvosdev.

Pokud tomu tak je, měly by podle něj USA střízlivě přemýšlet o svých dalších krocích a vyhýbat se šarvátkám s Ruskem v nebi nad Sýrií. „Takový střet nepotřebují,“ dodává.