Co se děje za zavřenými dveřmi? Takto vypadá mučení podle CIA

Ve vězení CIA je celkem 20 oddělených cel. V 16 z nich jsou vězni připoutaní ke kovovým kruhům na zdi, čtyři zbylé místnosti slouží ke spánkové deprivaci. V normálních celách mají vězni k dispozici plastové kbelíky, v těch dalších už jim raději nasazují plínky. Někdy jsou však zločinci zcela nazí. Nerozeznáte zde den od noci a většinou je jediným zvukem obíhající ručička hodin.

Jonh Jensen je psycholog, který pro CIA vypracoval scénář psychologických taktik, jak úspěšně rozmluvit bez fyzických trestů. Sám byl přítomen v době, kdy v tajné základně v Kábulu vyslýchali Gula Rahmana v roce 2002. "Atmosféra byla dobrá. Nepříjemná, ale rozhodně bezpečná," řekl k případu podezřelého. Ten nečekaně po několika dnech zemřel a rodina téměř okamžitě podala na CIA žalobu za mučení, jmenovitě obvinili přímo Jensena a dalšího agenta Jamese Mitchella.

Nakonec došlo k mimosoudnímu vyrovnání, protože vláda nestála o to, aby se veřejně probíraly použité praktiky. Příbuzní Rahmana totiž tvrdili, že CIA chtěla mladého muže zabít již od začátku a série výslechu ho měla připravit o veškerou sílu. Přestože se zpravodajská služba snažila utajit detaily, na povrch unikly některé nepříliš pozitivní důkazy o tom, jak je s vězni zacházeno.

Psycholog Jensen se s vězněm setkal šestkrát, Mitchell pak jednou. Jensen v dokumentech poznamenal, že Rahman opakovaně tvrdil, že je mu zima. Jenže jeho žádosti nebyly brány v potaz kvůli tomu, že spolupracovníci al-Kájdy provozovali taktiku, při které si stěžovali na nepohodlí, což mělo údajně ovlivnit jejich myšlení a tudíž nemohli podat spolehlivé informace. V Afghánistánu však přicházela zima a Rahman po několika dnech zemřel na podchlazení.

Podle záznamu si Jensen všímal, že byl vězeň ve špatném stavu, avšak i to bylo nadále ignorováno, protože zlomený muž začal podávat potřebné informace. Podle psychologa výslech může zabrat i několik měsíců, než z daného člověka získá CIA údaje, proto se rozhodli ponechat Rahmana několik dní jen v plenkách a ponožkách v naději, že brzo vězeň řekne, co ví, a skončí to dobře pro všechny.

Veřejnost se nikdy nedozvěděla, v čem spočívají metody vytvořené Jensenem a Mitchellem, jisté však je, že soudy zkoumaly jejich legitimitu již několikrát. Po dalších nechtěných úmrtích domnělých teroristů bylo užívání praktik pozastaveno. Častokrát byla zpochybňována i jejich efektivita. Podle CIA je však nezbytné používat násilné formy psychologického výslechu, protože zlomit teroristy je stále obtížnější.

Témata:  CIA,  mučení vězňů,  terorismus,  věznice