Proč USA nemohou zabít Kim Čong-una?

Spojené státy mají už dlouholetou historii s odstraňováním nežádoucích vládců. Například Muammar Kaddáfí je na seznamu už od roku 1987 za svou podporu mezinárodního terorismu, stejně tak Fidel Castro, Patrice Lumumba nebo Jacobo Árbenz bývali častými potenciálními cíli CIA. Během studené války seznam čítal desítky jmen.

Otázkou ovšem zůstává, čeho Spojené státy dosáhnou odstraněním vládnoucí elity severokorejského režimu. Lidé se často domnívají, že pokud zmizí ta "špatná figurka" z vedení země, pak se stát automaticky stane demokracií. Tohle se ale v Pchjongjangu nikdy nestane. Kim Čong-Un je znám jako bezcitný vůdce, který bez mrknutí oka odstraní každého, kdo se mu znelíbí. U lidu zase platí za milovaného maršála, který vede zemi k blahobytu.

"Politické vraždy se nyní zdají být mnohem populárnější než kdy dříve," soudí profesor Alexander Gillespie novozélandské University of Waikato. „Koneckonců, proč neužít praxi, kterou Kim Čong-un očividně používá proti svým nepřátelům, a neodstranit jednoho člověka v zájmu potenciálního odvrácení jaderné války a záchrany milionů lidí?“ ptá se Gillespie. Přesto to však není podle něj to nejlepší řešení. Historie se hemží příklady politických vražd, které skončily velmi špatně.

Jedním z důvodu je obtížnost misi, domnívá se profesor. Severní Korea je jako přirozená pevnost, 80 procent území je tvořeno horami. A kdyby se atentát nepodařil hned na poprvé, mělo by to pro svět i USA katastrofické následky. Už Kimův otec a dědeček byli velmi opatrní, v zemi vybudovali celou síť podzemních tunelů a objektů, vůdce se tak může schovávat kdekoliv.

Druhou překážku, ačkoliv snadno odstranitelnou, představuje samotná americká ústava. Ta zakazuje v době míru jakékoliv politické vraždy a odstranění vůdců cizích států. Otázkou ovšem je, zda by to USA skutečně zvládla. Během studené války usilovala CIA o život kubánského vůdce Fidela Castra několikrát, pokaždé však bezúspěšně.

V neposlední řadě je třeba položit si otázku, zda to skutečně povede k lepší situaci. Kimův nástupce, ačkoliv není jisté, kdo by to byl, by mohl být daleko horším vládcem. Nabízí se Kimova vlastní sestra a dcera Kim Čong-ila, která platí za bratrovu pravou ruku. Dosáhla vážené pozice ve straně a nikdo nepochybuje o tom, že umí být stejně ledová jako její bratr. Zapomenout nemůžeme ani na jeho dalšího bratra, kterého sice Kim Čong-Il prohlásil za slabocha a vládu radši přenechal svému nejmladšímu synovi.

Nepřítelem totiž není jen Kim Čong-un, který stojí na vrcholku. Pokud Spojené státy nejsou ochotny odstranit velkou část severokorejské elity, neměly by plánování atentátu vůbec zamýšlet. Dlouholetá propaganda udělala ze všech obyvatel stejné podporovatele nukleárních zbraní, kteří věří tomu, že cílem Spojených států je likvidace celého národa.

Nejisté totiž je, jak zareaguje Kimův nástupce i lid. Alexander Gillespie připomíná, že "hadí hlava kouše i po smrti". Po atentátu na vůdce by se mohla automaticky spustit vojenská odpověď v souladu s protokoly připravenými pro takovou událost, naznačuje odborník. Podotýká, že armáda i obyvatelstvo KLDR by v rozhořčení nad tím, že USA zavraždily jejich milovaného vůdce, začaly pálit vším, co mají k dispozici. A tím by začala nová válka, které se USA i svět snaží vyhnout.

Témata:  Severní Korea,  atentát,  Kim Un-Čong