reklama

Většina gay uprchlíků přicházejících (okolo 80%) do Turecka je z Íránu, kde tamní islamistická vláda zakazuje svazky stejného pohlaví. Jedním z takovýchto uprchlých gayů je Shahab Sbiti, kterému bylo nabízeno 1278 dolarů, aby mu podal informace, které zná jen gay. Jiní lidé jej oslovili s nabídkou 5200 a 8200 dolarů, pokud jim bude dělat gay přítele.

Tito „klienti“ tím chtěli uspíšit proces žádosti o udělení azylu a zlepšit své šance, že získají místo v Turecku. Jedná se o lukrativní podzemní ekonomiku, kde příslušníci LGBT komunity poskytují krytí těm, kteří jim dobře zaplatí za hraní role jejich partnerů či psaním jejich žádostí.

„Falešné případy jsou nyní obchodem," říká Mohsen, íránský gay, který odkazuje na speciální kanál na konverzační aplikaci Telegram, zvaný kanál nazvaný Workshop o lidských právech, kde jsou podrobné pokyny pro vytváření různých typů žádostí o azyl. Podle Mohsena jsou ti, co pomáhají jiným předstírat něco, co nejsou, „prostituti“, kteří tím ničí naděje pro opravdové žadatele o azyl.

Postoj neziskových organizací

Podle gay uprchlíků je problém velmi rozšířený, avšak neziskové organizace jej bagatelizují. „Čas od času se to stane,“ říká Selin Unalová, mluvčí UNHCR pro Turecko a dodává, že „nejsme zpravodajské agentury nebo policie. Spoléháme se na prohlášení lidí." Jinými slovy, neziskové organizace nemají prostředky, jak zjistit, zda-li žadatel o azyl mluví pravdu.

Neziskové organizace se též bojí, že kdyby začaly o tomto problému veřejně mluvit, mohlo by to poškodit LGBT komunitu i uprchlíky tím, že by se vytvářely stereotypy o tom, že určité skupiny jsou přirozeně zkorumpované. „Vytváří to předsudky proti nim," říká Ibrahim Vurgun Kalak, generální koordinátor Asociace pro solidaritu s uchazeči o azyl a migranty, která dohlíží na registraci žadatelů o azyl v Turecku jménem UNHCR.

Podle neziskových organizací bylo případů, kdy se někdo falešně vydával za gaye, jen pár. UNHCR nicméně přiznává, že personál zabývající se ověřováním uprchlických žádostí v letech 2010 a 2011 v Ankaře byl často mladý, čerstvě po studiu a nebyl příliš dobře připraven pro rozhodcovy s členy LGBT komunity. Pokud takový člověk není příliš obeznámený s komunitou a zná ji jen podle stereotypů, je snadnější jej ošálit. V roce 2012 proto UNHCR vydal detailní pokyny, jak posuzovat žádosti LGBT komunity.  

Případy falešných identit hluboce zasahují do sociálního života uprchlické LGBT komunity v Turecku. Jelikož se obávají, že je jejich známí a přátelé chtějí jen využít, bývají členové minorit vůči nim více nedůvěřiví. V mnoha případech se skutečně ukázalo, že přátelství byla navázána jen s cílem dostat se prostřednictvím příslušníků LGBT komunity do Turecka či jiných zemích a získat zde azyl.

Ačkoliv Turecko je mnohem přívětivější vůči gayům než Írán, ani zde není příslušnost k LGBT žádnou velkou výhrou. Shahab se např. snažil získat práci jako číšník či pracovník v kuchyni. Jakmile však potencionální zaměstnavatelé viděli jeho vzhled, – dlouhé vlasy, lesklé rty – řekli si, že takový zaměstnanec v stále spíše konzervativním Turecku není dobrý pro jejich obchod.

Podle některých gayů mnozí z těch heterosexuálních mužů, kteří od nich požadují informace se ptají naprosto hloupě jako např, jestli budou muset provádět sexuální styk před úředníky. „ Nemají ponětí, co je to být gay," tvrdí Amirhossein Zolghadri, 21letý gay aktivista z Íránu. Neodsuzuje je však za to. „ Je to systém, který je to nutí dělat,“ říká. „Všichni se chceme dostat ven.“