reklama

Dlouhá pouť do Nigeru začíná ve středisku na okraji Alžíru. Tam bylo shromážděno asi 300 Nigeřanů, většinou žen a dětí, a několik lidí z Mali, Kamerunu nebo Guineje. Byli zatčeni o několik dní dříve na severu Alžírska.

Po desetihodinové noční cestě na jih se konvoj 12 nových a klimatizovaných autobusů zastavuje v Laghautu. Alžírští dobrovolníci rozdávají snídani a pro malé děti pleny. Po 90 minutách se konvoj vydává znovu na cestu a jede ke druhé zastávce v saharském In Saláhu, vzdáleném 1300 kilometrů od Alžíru. Tamní tranzitní středisko se blýská novotou, podle úřadů jeho vybudování stálo 2,2 milionu eur (57 milionů Kč). Tam se mohli uprchlíci dosyta najíst, dostali lahve s vodou a keksy a odpočinuli si. Brzy ráno se vydali na další úsek do Tamanrasetu. Konvoj tam dorazil večer a uprchlíci byli znovu shromážděni ve středisku s kapacitou 1000 míst.

Abdelkader Adam (56) je tady, 200 kilometrů od hranic své vlasti, a už znovu přemýšlí o návratu do Alžírska. "Nechci se vrátit do Nigeru. Musím živit své dvě manželky a sedm dětí, zůstaly v Nigeru," říká novinářům. V Alžírsku byl 14 měsíců a pracoval na stavbě v Tízí-Uzú, 100 kilometrů východně od Alžíru. Tam byl zatčen. "Udělám vše pro to, abych se do Alžírska vrátil. Je mi tam dobře, přijel jsem, abych rodině posílal peníze," říká muž obklopený desítkou dalších Nigeřanů.

Chazali Harouna (27) hranici přešel teprve před týdnem a dostal se do Tízí-Uzú, kde prý "rychle našel práci". I on byl zatčen. Také on ujišťuje, že se vrátí, "jakmile se naskytne příležitost". Uprchlíci říkají, že se rozhodli jet do Alžírska, protože tam poměrně lehce nacházejí práci, hlavně na stavbách. Podle alžírských úřadů mnozí žebrají.

V roce 2014 alžírské úřady nechaly odvézt zpět do vlasti 33.000 Afričanů ze subsaharské oblasti, uvedl oficiální alžírský zdroj. Úřady ujišťují, že respektují práva vyhoštěných. Přesto koncem června ochránci lidských práv z organizace Human Rights Watch (HRW) oznámili, že od ledna byly do Nigeru a Mali za "nelidských podmínek" vyhoštěny tisíce lidí. V mnoha případech se prý nebral ohled na jejich právní status, někteří tvrdili, že měli vízum.