reklama

Nic podobného se nesmí opakovat

Proces repatriace těl obětí, jejich identifikace a možnosti rozloučit se s nimi byl podle Ploega zdlouhavý a bolestivý. Stejně tak bylo složité rekonstruovat přesný průběh událostí a identifikovat ty, kteří nesou zodpovědnost, uvádí předseda. Dodává, že nejen pro něj samotného šlo o důležitou součást vyrovnávání se s touto hrozivou událostí a ztrátou bližních.

"Šokováno bylo také mezinárodní společenství," pokračuje Ploeg. To podle něj musí vidět, že takový čin nezůstane nepotrestán a nic podobného se nebude opakovat.

Velká skupina pozůstalých se držela stranou více než čtyři roky, avšak nyní již nedokáže pouze přihlížet, konstatuje Ploeg. Vysvětluje, že jím vedená nadace požaduje právní akci, a proto v listopadu podala žalobu na Rusko u Evropského soudu pro lidská práva, jelikož chce, aby nezávislý právní orgán posoudil roli Ruska v sestřelu letu MH 17 a učinil spravedlnosti zadost.

Společný vyšetřovací tým, který jménem Nizozemska, Austrálie, Belgie, Malajsie a Ukrajiny událost šetřil, letos v květnu předložil důkazy o zapojení Ruska do incidentu, připomíná Ploeg. Poukazuje, že také Bezpečnostní rada Nizozemska a skupina investigativních novinářů Bellingcat již dříve prokázaly účast ukrajinských proruských separatistů i Ruska samotného na tomto odporném zločinu.

Ačkoliv Rada bezpečnosti OSN potvrdila zjištění Společného vyšetřovacího týmu a několikrát vyzvala Rusko, aby přiznalo svůj podíl viny, Moskva jakoukoliv zodpovědnost odmítá a pouze maří vyšetřování, když šíří alternativní teorie o zapojení Ukrajiny, dává nesprávné informace, případně informace zatajuje, kritizuje Ploeg. Přiznává, že Ukrajinu lze vinit za to, že neuzavřela svůj vzdušný prostor, ale zároveň neexistuje žádný důkaz, že by let MH 17 sama sestřelila.

Loutky v ruském divadle

"My, příbuzní, jsme se stali loutkami v ruském geopolitickém divadle," zuří Ploeg. Tvrdí, ruské úřady opakovaně sypou sůl do ran pozůstalých, zadržují ostatky obětí a jejich vydávání truchlícím rodinám provází nekonečná byrokracie. Ploegův bratr je například jednou ze svou obětí, jejichž ostatky se nepodařilo dohledat.

To podle předsedy ukazuje, že ruské úřady a separatisté nemají žádný respekt vůči lidským životům a příbuzným obětí, a proto pozůstalým nezbylo než podat žalobu na ruský stát v naději, že zvítězí spravedlnost čest památky jejich blízkých. "Testují naši trpělivost. Společný vyšetřovací tým nešetří financemi ani úsilím, aby našel pachatele a předal je spravedlnosti, ale toto vyšetřování je složité a bude trvat dlouho," uvádí Ploeg. Dodává, že Nizozemsko a Austrálie mezitím nadále jednají s Ruskem a tlačí jej k přiznání zodpovědnosti.

Žaloby jsou tedy vnímány jako poslední možnost a ačkoliv Společný vyšetřovací tým a vlády Nizozemska a Austrálie pozůstalé podporují a umožňují jim bedlivě sledovat celý proces, Ploegovi a dalším toto nestačí. Svou žalobou u Evropského soudu pro lidská práva tak chtějí přispět k vyšetřování a dát Rusku na vědomí, že se nevzdají, dokud nebude spravedlnosti učiněno zadost, vysvětluje předseda. Pozůstalí podle něj usilují o to, aby svět viděl, kdo je za jejich bolest zodpovědný, a zároveň hodlají vyslat signál, že takové násilí nebude tolerováno.

"V roce 2019 si popáté vzpomeneme na naše blízké a ohlédneme se za pěti těžkými roky," pokračuje Ploeg. Konstatuje, že příbuzní si jsou vědomi, že složité právní procedury, které budou předcházet vítězství spravedlnosti, potrvají roky - především kvůli silné hrdosti a tvrdohlavosti bránící Rusku přiznat vlastní chyby, a to na úkor obětí a jejich příbuzných, rozhořčení mezinárodního společenství navzdory.

Ploeg stále věří tomu, že nezávislé vyšetřování nakonec vyústí v rozsudek nezávislého nizozemského soudu, bez ohledu na přítomnost podezřelých. "Svět musí vědět, kdo je za tuto tragédii zodpovědný. Jediná věc, která může smrt našich blízkých ještě zhoršit, je neschopnost vyvodit důsledky," uzavírá předseda.