reklama

"V každém případě je možné sledovat polarizaci v politické kultuře Německa," říká politolog z univerzity v Düsseldorfu Stefan Marschall. Je to podle něj vidět na volebním chování Němců nebo právě debatách v parlamentu, které jsou často vedeny agresivněji a vyúsťují ve tvrdé spory. "Určitě to má něco společného i se vzestupem AfD. AfD z té polarizace výrazně profituje a také ji dále podporuje," podotýká.

"V té hře, kterou hrají, potřebují někoho, kdo je jejich nepřítelem. Mají binární uvažování - my jsme ti dobří, establishment jsou ti špatní," vysvětluje zase Ulrich Brückner ze Stanfordovy univerzity. Příkladů takových prohlášení je přitom celá řada - od označování Merkelové za zrádkyni národa, přes výzvy k odstranění jedné vládní političky až po prohlášení, že AfD bude současnou vládu pronásledovat.

Marschall dále poukazuje na to, že k rozdělení společnosti přispívají i témata jako migrace, o níž se dodnes vedou ostré spory, nebo prostředky jako sociální sítě, na nichž nejsou radikální vyjádření žádnou výjimkou. Tyto tendence s sebou podle něj mohou nést vážné nebezpečí. "Když se prohlubuje polarizace, politická kultura trpí konflikty a dominuje jí spor, tak se nedá vyloučit, že se to někdy promění také v násilné činy," říká politolog.

Za pravdu mu dávají statistiky německých úřadů z posledních let, v nichž je od roku 2015 možné vysledovat výrazný nárůst politicky motivovaných trestných činů. V roce 2016 jich bylo rekordních 41.549, předloni pak 39.505. Za 20.520 z nich byli zodpovědní pravicoví radikálové, za 9752 levicoví extremisté.

K nejzávažnějším politicky motivovaným trestným činům, mezi něž se vedle těch násilných počítají i majetkové nebo propagandistické delikty, patří za poslední léta ze strany německých pachatelů útok na Magnitze a napadení dvou dalších politiků v letech 2015 a 2017. Předtím k podobnému činu došlo naposledy v roce 2004. I to ukazuje, jak se situace změnila.

Mnohem typičtější než takového fyzické útoky jsou ale slovní výpady proti politikům, nadávky nebo výhrůžky jejich rodinám či poškozování stranických kanceláří. Následky vzrůstajícího napětí ve společnosti zdaleka nepociťují jen politici, terčem hněvu se stávají i další veřejně činné osoby, třeba dobrovolníci pomáhající běžencům nebo provozovatelé muzeí.

Zakladatelce organizace na pomoc uprchlíkům Moabit Hilft Dianě Hennigesové tak třeba někdo opakovaně vyhrožoval likvidací dětí, šéfovi jednoho z berlínských muzeí věnovaných nacismu Ennovi Lenzemu zase zabitím nebo sexuálním zneužitím.

"Sledujeme, jak nenávist pořád stoupá," říká Lenze, kterému podle jeho slov chodí kolem 50 výhrůžek měsíčně, nejčastěji od německých neonacistů, a musí tak nezřídka být pod policejní ochranou. Jiné řešení, než se situaci prostě postavit a vydržet ji, zatím nemá. "Jenom proto, že se to nějakým náckům nelíbí, by člověk neměl končit, ale naopak to dělat dále," míní.