Obří mrakodrapy, žádné semafory. Hitler chtěl Berlín přestavět k nepoznání

Plány Adolfa Hitlera na město, které bude srovnatelné s velikostí starověkého Babylonu nebo antického Říma, už dnes připomíná jen několik věcí. Třeba betonová testovací konstrukce, která měla prověřit, zdali bažinatý berlínský terén dokáže udržet plánovaný Vítězný oblouk, jednu z triumfálních staveb budoucí Germanie.

Podle historika Gerlota Schaulinskiho je zcestné vnímat Germanii jako architektonickou vizi oddělenou od nenáviděného režimu, který ji prosazoval. Nehumánní podmínky na stavbách naopak přesně vystihují podstatu nacismu. Na stavbě zmíněné testovací konstrukce se například podíleli francouzští váleční zajatci.

Vztah mezi posedlostí po stavbě majestátního hlavního města a koncentračními tábory byl velice blízký. Buchenwald a Mauthausen byly vybudovány poblíž lomů, Sachsenhausen zase vedle cihelny. V ulicích Berlína pracovalo na 130 tisíc lidí, stavba Germanie si vyžádala tisíce obětí z řad Židů i válečných zajatců.

Megalomanské plány se dotkly i běžných občanů, kteří byli často násilně vystěhováni za účelem uvolnění místa pro nové stavby. Jejich novými domovy se mnohdy staly rezidence vysídlených Židů. Germania tak hrála zásadní roli v uskutečnění holokaustu, protože berlínští Židé byli vyhnáni ze svých domovů ještě před Křišťálovou nocí.

Kdyby Hitler uspěl, Berlín by se býval změnil k nepoznání. Četné městské čtvrti by byly srovnány se zemí, ustoupit ještě masivnějším budovám by musely i známé dnešní dominanty hlavního města Německa jako Braniborská brána nebo Reichstag.

Speerova životní mise

Welthauptstadt Germania (Světové hlavní město Germania) podle všeho nebylo jméno zvolené nacisty. Sám Hitler měl podle dvorního architekta Alberta Speera vznést tento návrh jen tak mezi řečí a pouze dvakrát.

Speer, který se později považoval za oběť Hitlerova egoismu a šarmu, se léta zaklínal tím, že o žádném vykořisťování a smrtích dělníků netušil. Dnes dostupné historické prameny ale potvrzují, že architekt schvaloval deportace Židů z Berlína do koncentračních táborů a ještě se ujišťoval, že se podílí na produkci stavebního materiálu.

Vlastní otec údajně Speerovi řekl, že plány Germanie jsou šílené. Hitler je nejspíš začal dávat dohromady kolem roku 1926, kdy si načrtl podobu budoucího Velkého oblouku. Ten měl sloužit jako připomínka německé porážky v první světové válce a obsahovat jména všech padlých Němců, kterých bylo na 1,8 milionu.

Speerovi tyto plány svěřil v roce 1936, o rok později jej jmenoval šéfem Generální inspekce budov., která měla naplánovat a provést kompletní přestavbu Berlína tak, aby korespondovala s Hitlerovým plánem na dobytí celé Evropy.

Město tak velké, že by se v něm i Hitler ztratil

Středobodem budoucí Germanie měla být téměř 7 kilometrů dlouhá hlavní třída, která se měla táhnout severojižním směrem. Za klenot pak Hitler se Speerem považovali Volkshalle (Lidový dům), budovu inspirovanou řeckým Pantheonem, která měla pojmout 180 tisíc lidí.

Hlavní třídu mezi Lidovým domem a Velkým obloukem měly lemovat majestátní budovy pro občanské i kancelářské využití, široké postranní ulice, umělé jezero i sochy s nacistickou ornamentální tématikou.

To je však dost těžké si představit. Dnešní experti každopádně konstatují, že z atraktivního místa pro žití by se stala pro běžné občany noční můra. Město by představovalo nehostinné místo pro chodce i řidiče, protože Speer nedůvěřoval světelné signalizaci na křižovatkách.

Mnozí Hitlerovi rádci mu dokonce radili, aby jednotlivé budovy neplánoval tak megalomansky. Popisovali mu to na příkladu Lidového domu, kde by se prý i ze samotného Hitlera stal trpaslík.

Takovým náznakem toho, jak by Germania vypadala, jsou majestátní stavby Olympijského stadionu, letiště Tempelhof a nynějšího ministerstva financí. Dalším pozůstatkem je ulice 17. června, která vede od paty Braniborské brány směrem na západ, dodnes jí lemují lampy navržené Speerem. Nebo Vítězný sloup, který Prusové vztyčili již roku 1873, ale Hitler jej nechal přemístit.

Paradoxně je největší připomínkou ona betonová konstrukce, kterou chtěli lidé po konci války zdemolovat. Jak se však ukázalo, její likvidace je prakticky nemožná, a tak se přemýšlelo o jiném způsobu jejího využití. Dnes na ní probíhají komentované prohlídky, které dokazují, že Germanie byla „projektem bez jakéhokoliv kompromisu“.

Plány překazila válka, ale Němci se s následky potýkají dodnes

Po Germanii sice v dnešním Berlíně zbylo jen pár stop, ale bylo by chybné si myslet, že šlo pouze o bláznivý nástin. Historik Wolfgang Schäche říká, že o žádnou utopii nešlo. „Byl to velice konkrétní plán, všechny nápady se konzultovaly s techniky a inženýry. Projekt Germanie měl podporu celého tehdejšího vedení,“ říká.

Jak nakonec sám Albert Speer rád poznamenával, demolici většiny města nezpůsobili nacisté, ale spojenecké nálety v závěrečných letech druhé světové války. Jeden z jeho spolupracovníků si během války dokonce zapsal do deníku, že „dnešní nálet opět napomohl našim velkým plánům.“

Budování Germanie však válka spíš překazila, Hitler jmenoval Speera ministrem zbrojního průmyslu, do něhož proudila většina finančních prostředků. S plánem přebudování Berlína se mělo opět pokračovat po německém vítězství. Hitler počítal, že poražené národy k jeho naplnění „přispějí“ pracovní silou i materiálem. Proto se prý nikdy neřešilo, na kolik peněz Germanie přijde.

I přesto se s dědictvím Germanie vypořádává Německo dodnes. Nacisty zakoupené domy, které měly jejich plánům padnout za oběť, nyní kabinet Angely Merkelové nabízí k prodeji, což se však nelíbí tamním nájemníkům. Budoucnost Berlína tak Hitlerovy megalomanské a částečně realizované sny ovlivňují pořád.

Témata:  Berlín,  nacisté,  Adolf Hitler